Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Efezským 5:9)

Weekly theme

Škodný had ve světě, jaký známe!

6. září 2017 v 0:34 | The Silent Brother
"Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů" - 1. Korintským 10:21

Tento verš ve mě probouzí vzpomínky na nedávne období, kdy jsem zahodil prakticky všechno, co bylo ve mne dobré do koše a vrátil se k věcem, jejichž moc je v samotném jádru zlá. Nebylo to ani tak poprvé, neboť je tomu tak vždy, když zažiju zklamání nebo ztrátu blízke osoby. Démon se připlazí v podobě hada, který jakoby našeptává, co by bylo dobré udělat a snaží se mě zlákat na tu špatnou cestu, která vede od dobra a tím pádem má i za cíl zpřetrhat vztah s Bohem a zahubit člověka. Existuje tak vůbec peklo? Jak to, že démoni jsou mezi náma? Samotný ďábel již vyčkával v Edenu, aby svedl Evu. Taky znáte ten příběh o stromu uprostřed zahrady a následném vyhnání z ráje?

Výsledek obrázku pro garden of eden serpent

GENESIS 3:1
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"

Lidstvo bylo z ráje vyhnáno. Tak se stalo, že démoni se dostali mezi nás. Každá lidská bytost tak bojuje hned s několika démony zároveň. V dnešní době je to ještě složitější než kdykoli jindy, neboť zla je na světě čim dál víc a tím je i více zlých skutků, víc nepraváých Bohů, víc zlých cest směřujících někam, kam bychom vážně nechtěli ani vkročit. S důsledky pak bojujene do konce svého života a tak bychom se měli snažit o to, aby jsme zvítězili. Vždy, když nás něco špatného chce zlákat, tak máme na výběr. Vždy máme na výběr, jakou cestou se vydáme. a pokud si vybereme tu špatnou a pořád dýcháme vzduch, tak máme stále tu možnost se i po cestě vrátit.

"Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. ěsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá." - Matouš 7:13-14

S čím bojujete aktuálně vy? Opět se můžete vyjádřit do komentářů...

Váš Silent Brother

Bloguji, protože pokaždé slavím!

30. července 2016 v 16:21 | TheSilentBrother
Vážení čtenáři,kamarádi a rejpalové,

ještě předtím, než se dostanu k odrážkám a různým bodům, proč sem do blogu vlastně přispívám.Tak bych se chtěl podělit o radost. Ne, bohužel neslavím narozeniny, protože ty jsem slavil zhruba před měsícem. Jde totiž blog! Již tu jsem jeden rok a měsíc! Což se pro někoho může zdát, že je to zatraceně málo. Inu není to hodně a ještě jsem nevydal nějaký extra a super článek, který by se všude promítnul - tedy především na hlavní blogový stránce. Nikdy nebyl můj blog ani v BLOGU DNE. Vůbec jsem neudělal si rozhovor s jakým si šéfem Standou, který zde správcuje. Prostě si jen tak mezi tou směsíci blogu básniček, psaníček, a odborným kecáním o správném životním stylu, žiju a vůbec nedepkařím z toho, že můj blog je tak strašne nenapádny, že se nikde ještě neukázal.

Každým článkem slavím, protože se pokaždé našel někdo, kdo si rád přečetl to, co jsem zde vychrlil a zanechal i stopu po sobě, abych se mohl podívat i na jeho psaní. Vždycky mě to velmi bavilo a nakoplo k tomu napsat další článek. Většinou byl článek zaměřený na téma týdne, protože se na něj dalo někdy něco najít, tedy alespoň na ty témata, na které jsem napsal článek. Našli se tu ovšem i jiné články, které nepatřily k tématu a které mohl najít jedině bloger, který často navštěvuje můj blog. Jednalo se o články o sestřičce nebo o toxicitě v naší mysli, kdy jsem si říkal, že jestli to někoho zaujme a neodradí ho hned už nahoře veršík z Bible, tak to bude neskutečný úspěch. Pro mě bylo psaní článku mnohdy vysvobozením, protože nejlepší na trápení je se prostě někomu svěřit. A ono to pomáhá a když se vám ještě daří nedeptat ty ostatní kolem sebe, tak je to nejlepší vysvobození.

Tímto článkem bych chtěl poděkovat nejen pár osobám, které zmínim níže(, protože prostě musím), ale vlastně všem co tu prostě skočí a zanechají komentář pod článkem. Baví mě hrozně moc komentovat a číst si cizí články. Může to znít jako "odplatou", ale je to ta nenucená odplata. Protože bych nikdy kamaráda či obyčejného človíčka do ničeho nenutil, co by mu bylo nepříjemné. A tak to mám i u jakémkoli pokusu o Evangelizaci. Není třeba říct jenom něčemu Ano budu takový, ale je třeba tak žít.

Na závěr tohoto článku, bych chtěl poděkovat kamarádům. (Klávesničce) klavecnicetuka, která možná už na blog.cz není, každopádně jí moc děkuji za krásná slovíčka i komentáře, které mě nutili k většímu zamyšlení. Někdy i nad sebou samým. Vždy mě bavilo její povídání o svých problémech. Vykouzlilo mi to vždy takový úsměv, který nebyl vyvolán díky tomu, že se má někdo špatně, ale že její psaní vypadalo, jako byste si někdy přečetli Murpyho zákony. Další poděkování patří (šugr) Sugr, která píše krásné básničky, které pohladí každého na dušičce. Nesmírně mi pomáha a ujišťuje mě, že mé články na blogu o něčem jsou a není to jen směs blábolů. Na uplný převeliký závěr děkuji všem, kteřé mi během tohoto roku a půl skřížili cestu a budu rád, když si jí budeme křížit i dál.

Váš Tichý Bráška Usmívající se
(smajlíci do blogu patří)

God On The Road

20. července 2016 v 23:14 | The SIlen Brother
V životě existují chvíle, které se dají přirovnat ke složité křižovatce, kterou je třeba předem vyhodnotit. Pokud na křižovatce nejsou semafory, tak je situace o mnohem horší a člověk musí zvolit ten správný okamžik, k tomu aby do křižovatky vjel. Je třeba před křižovatkou zastavit? Je vůbec nutné vyhodnotit křižovatku? Dojde na křižovatce k nehodě, nebo ne? Nikdy a nikde nemáte 100 % záruku, že se Vám na základě svého rozhodnutí nic nestane, alespoň tedy né v tomto světě. Co se týče, ale duchovní stránky člověka, tak s tou se obvykle nic nestává. Respektive nezáleží jenom na jednom jediném kroku, který učinite. Záleží na dvou cestách, před kterýma jsme všichni postaveni. A věřte mi, že jsou vážně jen dvě cesty, kterými se dá jíti, žádná třetí neexistuje. Jedna z nich je cesta do nebe a druhá je cesta do pekla. Peklo ovšem není kamarádské a je plné zla. Pokud byste se stali obětí nehody, kde byste zaplatili svou smrtí, tak ve skutečnosti nezemřete. Jak říká boží slovo, tak vědomě přežijeme svou smrt (každý). Poté budeme postavení před soud, který ovšem rozhodne, ale stejně záleželo, jakou cestou jsme v životě na tomto světě šli. Jestli jsme dali přednost peklu před nebem nebo naopak.



"Vejděte těsnou branou: prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby: a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzka cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá." - Matouš 7:13-14

Měli bychom si dávat pozor, co se svým životem děláme. Je totiž rozdíl žít život "věčný" v nebi nebo v pekle. V peklu jsou samé špatné věci, zatímco nebe je zbaveno všech těch zlých věcí. Je vám líto, že jste ve svém životě něco špatného udělali? Litujete toho? Zkuste říct tyto věci Bohu - promluvit k němu, ačkoli v něj třeba nevěříte. Rozhodně je to lepší než aby jste se tím trápili. Abych to nakonec nějak shrnul. Je třeba nezastavovat se v hledaní nějakého většího smyslu, protože jen tak můžete mít, alespoň nějakou naději. Nezapomeňte, že pokud žijete s Bohem, tak jste rozhodně na té správné cestě. A pokud si to nemyslíte, tak budu rád, když se mi tak či onak svěříte opět v komentářích.



Co nás k životu přiblíží?

15. června 2016 v 14:44 | TheSilBro
Vidíme jí. Je to černobílé, to na krabičce cigaret. "Kouření může zabíjet!". Vidíme jí ve zprávách, kde jsou vraždy, sebevraždy, únosy a loupeže. Vidíme jí v krematoriích a na hřbitovech. Vidíme jí všude a skutečně je všude kolem nás. Ano je to SMRT. Při sepisování tohoto článku si opět říkám, jaké to zase depresivní téma "Hřebík do rakve" zase je. Tak jsem si řekl, že psát o psychologii lidí, co se s nimi stane, když jim někdo blízký umře je takové povídání přímo na "podřezání žil či spolykání balení prášku" - čili pokus o další smrt. A jelikož jsem si dal za vánoční předsevzetí, že nebudu působit na ostatní jako hromádka neštěstí, co se dívá na svět pesimisticky, tak jsem proto zvolil tento krásný nadpis k tomuto članku a budu se snažit zase o nějaké moudro, které by vás, čtenáře mého blogu, opět dovedlo k nějakému zamyšlení nad sebou a nad svým životem.

"Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji." - Kniha moudrostí 2:24

Uvažovali jste nad tím, kdy vešla do našeho světa smrt? Ne? A co takhle ráj? Adam a Eva a had. Had, který svedl ženu a první hřích byl na světě. Hřích, díky kterému jsme zkrátka všichni hříšní. I já jsem tím pádem hříšný a dokonce i ty, protože jsme všichni z jednoho rodu. Co to tedy pro nás znamená? Znamená to, že musíme tím pádem pykat za hřích, který se stal kdysi. Pokud ovšem neděláme špatnosti a jsme člověkem spravedlivým co se drží Božího slova, tak se nemá čeho bát. Proč?

"Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu" - Římanum 6:23

Tudíž máme naději na život. Život věčný, jenž nám je dán, pokud nežijeme v nepravosti a varujeme se od hříchu. Držíme se toho, co nám bylo přikázano. Prakticky bych vám nyní mohl i říct, že pokud jste si přečetli tyto slova a vzali jste si je k srdci, tak jste od smrti zachráněni. Ovšem nezapomeňte, že je třeba na sobě zapracovat.

"Nedivte se tomu: vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšení k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšení k soudu" - Jan 5:28-29

Věřili jste v reinkarnaci? Je jen na vás v co se rozhodnete věřit. V bibli je sice psáno, že bych měl získavat učedníky, kteří by následovali Krista, ale nejsem tu od toho a nepíšu tyto články, proto abych vás zmanipuloval a zkonvertoval na mou víru. Já v reinkarnaci nevěřím, protože mi to příjde nereálné. Nevěřím, že bych se měl vracet do života mouchy či psa. Odpověď lze naleznouti i Bibli. Proto vznikla na tomto blogu rubrika Silence time, kde se budu snažit o rozbor jednotlivých částí bible. Pokud s vám článek libil, tak budu rád za jakýkoli komentář. Moc si vašich komentářů vážím, ať už jsou jakékoliv. Můžete i sami napsat co si o smrti myslíte a o těch hřebicích (hříších) do rakví. To by bylo ode mě asi nejspíše vše a přeji vám hodně požehnaní do života, ať se vám v nadcházejících dnech daří.

I won't cry for yesterday...

15. dubna 2016 v 14:08 | TheSilBro
Venku momentálně přetrvává upršené počasí, které doprovazí neúspěchy v osobním i profesním životě. Navíc se všechno bortí a přichází dále neschopnost se vymanit ze vzpomínek na to, co jsme v minulých dobách třeba nezvládli. Na světě ovšem existuje o dost více horších věcí, než ty které prožíváme. Možná nyní, ačkoli se nám to nemusí zdát, tak naše starosti jsou oproti těm, které se dějí ve světě velice malé. Pokud bojujete se svojí minulostí, která vás nyní ničí a vy padáte do velkých depresí, tak vás mohu ujistit, že jste tu správně, protože se nyní z vás pokusím udělat šťastnějšího člověka. Jak už jsem psal v tisíce svých předešlých článků - nezapomínejte, že nikdy nejste na tomto světě sami, co prožívají nějaké trápení a kdo hledá pomoc, tak ten jí najde.


I v životě křesťana přichází slabé chvíle, které ho mnohdy okrádají o radost. Takže ano, i já se občas trápím věcmi, které se již událi. Musím říci, že v poslední době se mi ovšem podařilo narazit na hodně léků, které tyto trápení zažene, než byste cokoli stačili říci - jen čtěte dále. Není to alkohol, droga, či nějaký prášek, ale spíše léky, které jsou dneska pro člověka daleko více dostupnější. Léky se kterými je možno se potkávat denně, přičemž některé z nich se dokonce hýbají. Už vás dlouho nebudu napínat a o všech těchto lécích vám řeknu.


Přátelé
Přátelé jsou jedni z prvních možností jak se dostat z jakékoliv depky. Máte přátele se kterými jste se dlouho neviděli? Nebo jen jednoho, který by pro vás udělal vše? Domluvte si s ním schůzku a nemusíte přitom ihned říkat, že máte špatnou náladu - stejně to na vás pozná! Každopádně díky tomuto setkání můžete snadno zapomenout na věci, kterí se udály a dívat se pomalu ku předu na to, co vás čeká.

Motivační hudba
Nemáte přátele či nikoho, kdo vás má rád? Stále máte možnost se svých myšlenek na minulost zbavit. Dnešní doba je již natolik vyspělá, že můžete poslouchat hudbu kdykoli a téměř kdekoli. Ovšem co takhle si místo depresivních písniček pustit nějakou motivační a svým způsobem optimistickou hudbu?


Oblíbená kniha
Pokud ani hudba nepomáhá, tak co takhle si vytáhnout svou oblíbenou knížku ze své knihovničky. Pokud je to knížka u které se můžete zasmát, tak je to ještě o něco lepší...

Modlitba
Máte ve svém okolí křesťana a nebo nějakého věřícího? Je tu jedna velká možnost a tou je modlitba. Vy se modlit nemusíte to je prostě na vás, ale křesťané se rádi modlí i za ostatní lidi - néjenom za sebe. Dokoce se modlí i bez toho aniž by Vás znali. Pokud máte v obci kostel a nebo sbor křesťanů - jedna z možností je navštívit nějakou akci a s někým se třeba dát to řeči - vyříkat se.

Myslíte, že tyto léky mají 100% účinost? Budu rád, když se opět vyjádříte v komentářích. Na závěr chci říci, že vážně nejste sami a vždy máte možnost si s někým promluvit.

Proč nemít domovy dva?

13. února 2016 v 12:47 | TheSilBro
V poslední době bývám docela rád doma a nebo ve škole. Né, škola mým druhým domovem rozhodně není, ale mám za sebou první náročný semestr, takže proto tam rád chodím. Abych nějak navázal na to o čem budu psát, tak vám shrnu můj postřeh z tohoto tématu týdne. Spousta blogerů co píše článek na toto téma, tak berou domov, jako místo, kde se cítí dobře, kde mají přátele či rodinu. Někteří ovšem nemají toto štěstí a píšou články opačného rázu o sebevraždách a o nenávisti vůči rodičům či lidem. Což ovšem ve své podstatě není dobré, protože lidi by se měli mít rádi a měli by si pomáhat. Domov by měl být místem, kde se cítíme dobře. Pravdou ovšem zůstavá, že domov si budujeme sami a na základě toho se pak můžeme cítit dobře a nebo špatně.

"Moudrá žena buduje svůj domov, hloupá jej boří svýma rukama" - Přísloví 14:1

Jak vyplývá z verše uvedeného výše. Lidé, kteří rozmýšlejí a volí dobrou kvalitu materiálu, pomáhají ostatním, tak vybudují stabilní dům, který vydrží skoro vše. Ti co mají v umyslu škodit a šetřit, tak se může stát, že postaví super mrakodrap,ale ten se zboří při otřesu Země. Ovšem všechno špatné je k něčemu dobré a i z chyb se dá poučit, vzdělávat a stát se více moudrým.


Na tomto světě ovšem nic nevydrží věčně. Náš život není věčný, tak jako není věčný svět a ani vesmír. Je jenom otázkou času, kdy příjdeme o vše, co bylo na tomto světě. I o ten dům. Všichni máme však jistou naději, pokud věříme, že je pro nás připraven Nebeský domov, který nikdy zbořen nebude, který všechno zlé tohoto světa odrazí na míle daleko, kde všechno co jsme udělali špatně v životě bude překryto. Jen pokud cheme! Já třeba chci! A co vy?

Pokud jste odpověděli ano - nezbývá nám než věřit a své myšlenky odvrátit od hříchu a stavět základy Nebeského domova. Neboť nás čeká soud, který bude založen právě na tom co jsme udělali v životě lidském dobré a co špatně. Nesoudí však lidi. Obyčejní lidé tohoto práva nejsou zmocněni. Zmocněn je jen Kristus. :)

Shrnutí - 2. Korinstkým 5

Doufám, že vám článek hodně přinesl a něco jste jeho přečtením získali. Pokud vás něčím zaujal a nebo máte připomínku - nebojte se vyjádřit v komentářích. Jsem vám plně otevřen. Váš The Silent Brother...


New Year 2016

31. prosince 2015 v 14:18 | TheSilBro
Už tu máme za dveřmi rok 2016 a s tím asi píšu nejspíš i poslední článek za rok 2015, který by se měl týkat novoročních předsevzetí. Ono všichni to již známe: něco si řeknem před začátkem nového roku a toho se budeme snažit vyvarovat, nebo se budeme snažit něco zlepšit na sobě. Ještě před sepsáním mých novoročních předsevzetí bych Vám chtěl popřát všechno nejlepší do toho Nového roku 2016, ať se zkrátka vyplní vaše sny, přání a předsvevzetí, ať vás zdraví a radost neopouští. Zkrátka všechno dobré.

Nyní tedy ty má předsevzetí:
  • Budu častěji přispívat do blogu (pokud mi to čas dovolí a napadne mě nějaké super téma o čem psát).
  • Pokusím se o evangelizaci (chystat si taková osobní svědectví a mluvit o zkušenostech s Bohem).
  • Častěji budu chodit na setkávání a křesťanské akce (je to dobře využitý čas).
  • Pokusím se přečíst zbytek Starého Zákona (což činí 900 stránek, ale musíte se nad tím i zamyslet, jinak je to o ničem, takže to tak lehké zase moc není).
  • Budu pilně studovat a snažit se mít co nejlepší výsledky na škole (to zní hloupě).
  • Budu více otevřen a budu působit jako optimista (melancholikovi na tváři úsměv zcela chybí).
  • Poslední bod se týká rodiny. A to, že jí nebudu zlobit.
Hmmmm... po sepsání bodů, co bych chtěl zlepšit, zjišťuji, že jsem hodně věcí nestihl a mám co dohánět. Na závěr Vám přikládám k tomuto článku chválu, která se mi moc líbí. Mějte se rádi a zatím i krásně. Smějící se Váš Silent Brother.

Ve stínech skryto

6. prosince 2015 v 22:09 | TheSilBro
Po týdnu mi bylo předloženo nové téma týdne s názvem "Ve stínu". Abych popravdě mohl říci, tak mě toto téma moc nezaujalo. Opět jsem si říkal, že udělám parádní depresivní článek a srazím vám všem náladu k horšímu. No, nakonec jsem si řekl, že článek sepíšu a budu o něco mírněší a minimálně Vám opět napíšu něco, nad čím by se dalo popřemýšlet. Při slovech "Ve stínu" si ihned představím pálicí slunce, které svíti na louku či nějaký kopec. A na tom kopci je jeden velký strom, který poskytuje dostatek stínu všem. V poslední době je tady tato představa opět trochu jaksi nereálná. Období sucha, horkých dnů a věčně proměňujích klimat nevyhovuje požadavkům trávení hodin pod stromem. Vzpomínám si na léto a další tábor, kterého jsem se zúčastnil. Velmi málo vody a hromada poletující havěti jinak přezdívané vosy, které velmi rády obývaly stinné oblasti. Tomů se říká ale smůla...

"Měl nádherné listí a mnoho plodů, byla na něm potrava pro všechny. Polní zvěř pod ním nalézala stín, v jeho větvích bydleli nebeští ptáci a sytilo se z něho všechno tvorstvo" - Daniel 4:9

Nemohl jsem vybrat lepší verš z bible, který by lépe hodil k vypisované vzpomínce. Nemůžeme to mít vosám za zlé. Hold se prostě nechtějí uvařit na sluníčku a stromy jsou zkrátka pro ně skrýši a zároveň zdrojem potravy. A to je pro přežití to nejdůležitější. Rád bych si chtěl ochočit vosu - škoda, že se tyto zvířata dají ochočit pouze ke konci jejich života. Ale to již jsem příliš odeběhl od tématu a proto nechme vosu vosou.


Bylo by asi super psát co si vybavím při slovo "stín", ale problém je takový, že momentálně při mém psaní nedokážu přijít na něco báječného čím bych zbořil svět a Vás tak obohatil o můj názor. Nakonec tak přeci jen zmínim, taková klasická slova: světlo a tma. To jsou typické dva protiklady - nejlepší na tom stejně je, že tma téměř vůbec neexistuje, když si to nějak vezmeme z tohoto pohledu: Hvězdy nám svítí stále nad hlavou a tak můžeme stále vnímat zdroj světla a energie, která k nám míři z těch velkých vesmírných dálek. Takže chodíme stále ve světle, ba ne - všichni jsme božími dětmi.

Děkuji za přečtení mého článku. Budu rád za jakoukoliv reakci či Vaší vzpomínku z léta třeba...

Váš The Silent Brother. :)

At the end...

23. listopadu 2015 v 20:14 | TheSilBro
Naposledy se usmát, promluvit, nebo se dokonce nadechnout. A co, když se loučíte s přítelem, kterého již nikdy neuvidíte? V tu dobu to ještě ani vůbec nevíte, že to bylo Vaše naposledy. Zkrátka nikdy nevíme, kdy to "Naposledy" přijde. Je to takový temný pojem, který nás o něco okrádá. Jedním z posledních zážitků našeho života je setkání s osobou v černé kapi s kosou na rameni, které se jinak přezdívá smrt. Je to ovšem zaručeně naposled?


Mnoho kultur v dnešním světě věří na posmrtný život. Otázky a odpovědi na ně najdeme především v náboženských knihách, jako je například Bible, ze které rád vybírám verše, protože mi připomínají co bych ve svém životě měl udělat, aby mě a mému okolí se dařilo lépe. Křesťané samo o sobě se narodí 2x. Podruhé se narodí, když uvěří v pána Ježíše - pokud ho někdo přijal, tak má život věčný, kdyby jste to chtěli vědět, tak to najdete v Janovi 3:16.

"V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se těchto plodů" - Přísloví 18:21

V poslední části svého článku bych chtěl říci, že i slova jsou příliš mocná a že bychom neměli říkat špatné věci lidem ve svém okolí. Neboť i slova, jako výhružky mohou někoho dovést k reakci, kdy by tady mohl být naposledy.

Bez života a bez kouzel

18. listopadu 2015 v 19:44 | TheSilBro
Dokážete si vybavit život bez jednoduchých kouzel, ke kterým by mohl patřit třeba úsměv? A co kouzla či slova, při kterých není využito téměř žádného usílí? Pokud jste si vybavili oba uvedené příklady, tak se naskytá další otázka a to ta: Jaká bude Vaše reakce na tyto skutečnosti? Asi mohu říci, že kladná by asi nebyla, protože pokud by neexistoval úsměv, nemohli bychom reagovat z důvodu toho, že bychom nevěděli sami o sobě jak. To samé platí o slovech, které jsou jen prázdnou řečí.

V dnešní době se lidé snaží si těchto malých kouzel nevšímat. Lidé zapomínají se radovat z maličkostí a propadávají se do depresivních tunelů, jednají ve stresu a spěchu. Poté se uzavírají do místností a nesdílí společně radost, kterou prožívají, protože ani za den nic takového neprožili. Určitě tyto lidi ve svém okolí máte - když se procházíte po ulici, městě.


A tak si říkam, že ať už se nám daří nebo nedaří v práci, ve škole, zkusme se neustále na svět usmívat, a tak kouzlit i na ostatních lidech úsměvy. Říká se navíc, že smích má své kouzlo, které prodlužuje život. Tak proč si život neprodloužit a neprodloužit ho i těm na kterých nám zaleží.

"Oděv člověka, jeho úsměv a chůze ukáží, jaký je." - Sirach 19:30

Sám o sobě věřím, že úsměv je jedno z nejlepších a největších kouzel, které můžeme někomu věnovat. Tím pomalu zakončuji téma tohoto týdne a opět Vám nechávám příležitost se vyjádřit v komentařích. Opět budu rád za každý komentář, názor. Mějte se zatím krásně. :)

Okultismus pod postelí

1. srpna 2015 v 20:20 | TheSilBro
Každý člověk během svého života jednou za čas sní sny, které jsou strašidelné. Většinou je to dětství, kdy se bojíme strašidel, které se objevují s tmou a nocí. Jedním ze strašidel, které mají své místo i v pověstech jsou Klekánice, které sbírají děti venku po klekání. Tuto pověst si následně lidé vylepšili, aby měli doma svá dítka ještě před klekáním.


Toto jsou ovšem jenom povídačky a pověsti, protože strašidla neexistují. Proč tedy máme noční můry? Strašidelné sny? Skličující pocity ve tmě? Důvodem je temná energie resp. pokusy ďábla nás ovládnout, oslabit nebo nás zneužít. Proto bývají často oběťmi démonických bytostí lidé nevěřící, slabí a také ti, kteří rádi praktikují okultistické vědy (věštění, rituály, nekromancie, magnetismus, jakákoliv magie). Rituály si zkrátka lidé vyvolávají zlé síly, které jim zprvu možná pomáhají, ale nakonec stejně příjde čas, kdy se prokáží ony negativní vlastnosti. Věc může zajít až natolik daleko, že z člověka plného radosti, uvidíme slabého člověka posednutého ďáblem, kterému pak jedině může pomoct vymítač. Vyloženě ovšem záleží na situaci.



Ačkoli jsem se s případem okultismu nesetkal, tak ze svědectví přátel vím, jak magie může být nebezpečná. Opravdu je nebezpečná - obvzláště když víme, že jí máme pod kontrolou - NENÍ TO TAK! Noční můry jsou náznakem útoku negativních sil - určité promítání něco špatného, co jsme možná udělali ve hmotném světě zlého. Proto si dávejte na strašidla toho démonického a okultistického světa pozor.

Pokud máte nějaké svědectví, kdy jste se stali Vy nebo někdo z vašich přátel obětí okultismu, nebo máte nějaký názor na dětské povídačky - neváhejte reagovat v komentářích. Těším se na vaše příspěvky i na další Téma týdne.


Jít s davem - Ano či ne?

26. července 2015 v 18:01 | TheSilBro
Jít s davem je mnohem lehčí než samotně z toho davu nějak vybočovat a jít proti němu. Můžeme to jinak nazvat jako chození proti proudu. Jaké to má ovšem následky, pokud zvolíme cestu, kterou volí dav? Můžeme tím něco získat? A pomůže nám to vůbec k něčemu? Je to vůbec na tomto světě zapotřebí? Na tyto otázky se pokusím ve svém článku na téma týdne "Jít s davem" odpovědět.

Davy lidí...

Davy lidí lze vidět téměř všude. V dnešní době je hodně protestů a protestních akcí tvořeno velkým počtem lidí, kteří se sešli, aby obhajovali svá práva, protože jsou nespokojení. Většinou tyto davy útočí na vládu, jenž neschvalují zákony, které by daná menšina chtěla (např.:Prague Pride - Homosexuálové). K mému příkladu - nevím co by s vyřešilo, kdyby se povolila např. adopce dětí homosexuálních partnerů v důsledku nespokojenosti menšiny. Na jednu stranu si můžeme říct lidská práva, ale na druhou zase -> Co by se stalo ovšm později? A jaké by to mělo následky již nikoho nezajímá. Navíc ne vždy to musí dopadnout dobře. Pokud by se na světě vyskytl zákon o vyvražďování křesťanů, islamistů -> K čemu by to bylo? Vážně by tato věc byla prospěšná většině nebo menšině? Myslím si, že nikoliv a nejspíše nebudu sám, kdo si to bude myslet zrovna takhle. Lidé by se měli spíše naučit mezi senou žít, bez závislostí peněz, zákonu, pravidel, vlády. A spíše samotně by se lidé měli realizovat a nechodit se samotným davem. V dnešní době je tolik vůdcu a vládců, jejiž praktiky jsou špatné a vedou do záhuby...

Prosím tedy každého, kdo přečetl tento článek, aby se zamyslel, zda má opravdu cenu, vystupovat v davu jako ovečka a neustále soupeřit proti nějaké vyšší moci... popř. budu rád, jestli přispějete i svým vlastním názorem v komentařích - budu rád a už nyní se těším na další Téma týdne.
 
 

Reklama