Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Efezským 5:9)

My story, my life

Rozbijte ten most! Postavte nový!

21. března 2017 v 22:59 | TheSilBro
Nastalo přerušení! Přerušení s celým světem a dokonce i s Bohem! Nejspíš jsem rozbil ten most mezi ním mnou. Je to šílená doba. Přibližně neuvěřitelných 7 měsíců, kdy jsem přestal žít s Bohem. Před sedmi měsíci jsem se rozhodl vlastně žít bez něj, protože jsem si myslel, že jej nepotřebuji. Říkal jsem si, že mi možná bude lépe, protože jen s ním přišlo trápení. A tak jsem se rozhodl rozbít most. Zpřetrhat kontakty se svými posledními přáteli (Křesťany). A vrátil se tak do starých kolejí. Vrátil jsem se k okultistickým metodám, protože jsem věřil, že to udělat musím! A taky že musel! Hledal jsem totíž ještě jakési spojení s člověkem, kterému se dovolat již vůbec nemůžu - nezvedne mi telefon, protože prostě nemůže. Spojení bylo a je silné s tím človíčkem doteď, ale poté co jsem zjistil, že provozování různých rituálu a magických věcí je vyloženě k ničemu - neboť způsobovaly tunel zvaný "deprese" a nic určitého neřekli, tak jsem musel čekat až příjde něco, co se mnou opět pohne. Ale, jak se říká -> některé věci vyléčí jen čas a tady jej bylo potřeba dost.

Výsledek obrázku pro abyss between god

Dnešní den byl poněkud zvláštním. Opět jsem si zavzpomínal na človíčka, který mi tolik chybí. Připomenul jsem si, kolik bolesti a ztráty jsem prožil. Ovšem ten člověk nebyl na vině a já mu to nikdy neměl a také nemám za zlé. Večer, kdy přichází čas depresí, tak píšu tento článek. Před sebou mám Bibli a poslouchám různé přednášky (o božím slově), ale téměř nic mi to nedává, kromě pokoje a klidu. Chybí mi radost a možná most mezi Bohem a mnou. Přitom také myslím na přátele se kterými jsem asi 7 měsíců nemluvil (co když jsem jim ublížil). Nyní si říkám, jak by bylo skvělý postavit nový most. Možná o dost silnější, odolnější, ale není pozdě? Co když dveře jsou zavřeny? Kéž by si tento článek nějaký kamarád přečetl a mohl mi pak pomoci. Uvítal bych jakoukoli pomoc a nebo alespoň nakopnutí plné života.

Výsledek obrázku pro abyss between god

Tento článek píšu, protože pokud mě nikdo nenakopne, tak se musím nakopnout sám. V dubnu mám v plánu vydat dva články. Tentokrát budou v NOTES AND POINTS a budou o Zakotvení a identitě v Kristu (rozečetl jsem si dva plány). Snad se mi podaří boží slovo pochopit na dobré úrovni, že Vám čtenářům něco předám. Taky dlouho uvažuji o sepsání různých zajímavých křesťanských aplikací na tablet (android). Taky uvažuji o zveřejnění svých básní, ale o tom ještě budu přemýšlet. Pokud mě chcete nakopnout k tvorbě, tak mi klidně napište odpověď na otázku: Jaký článek, byste chtěli na tomto blogu vidět? To je ode mne již vše. Mějte se krásně! :)

Silent Brother

Chci vyjít z šedého tunelu zvaný deprese...

24. října 2016 v 21:56 | TheSIlentBrother
Tento článek píšu tak trochu z donucení, protože není moc inspirace na dobré texty z bible, protože se v posledních měsících údali věci, které mě svým způsobem velmi zasáhli. Není to možná ani donucení, ale asi potřeba se vypsat a podělit se o to, co prožívám a nebo to může být jen potřeba napsat vám čtenářům, co se mnou je. Tento článek nebude naplněn moudry a veršíky z bible. Ale proč tím pádem píšu článek, když nemá žádnou křesťanskou tématiku? Myslím si, že tato věc může vlastně každého žijícího člověka, obrátit vzhůru nohama, tak jak se to stalo u mě. Každý člověk je jiný a každý člověk prožívá určité věci jinak. Tak nyní vám napíšu co právě prožívám.

Moje cesta k Bohu nebyla tak lehká. Ono vyrustat v nevěřící rodině je poněkud složité. O Bohu nic nevíte, ale přesto se snažíte o to, najít nějakou partičku lidí a mezi nějakými lidmi zkrátka zapadnout. Ještě předtím ovšem, než jsem se seznamil s nějakými křesťany, tak jsem si našel partičku lidí, kterou ještě stále znám a jsou mi docela blízko, ale nejsou to ani zlý a nijak špatní lidé, ačkoli si to spousta křesťanu v mém okolí myslí - jsou to Penťáci.

Penťáci jsou lidi z internetové stránky, která funguje jako internetová škola magie. Odkaz je jinak ZDE. Jen něktěří skutečně magii rozumí - ovšem nejsou to žádní manipulátoři. Je to skvělá banda lidí. Seznámil jsem se s něma v roce 2011, kdy jsem jen tak náhodou zabrouzdal na jejich stránky a později jsem začal jezdit i na jejich srazy, kde jsem si našel skutečně dobré kamarády z celé republiky. Takže je možné, že nějaký ten penťák žije i ve vašem městě - ale to odbíhám od tématu.

Poznal jsem se tu s pár lidma i trochu více. Nebylo to jenom psaní typu ahoj, jak se máš? Jedním z člověkem, kterého jsem poznal byť jen docela okrajově (viděli jsme se jednou, ale psali si pořád), ale přeci jen byla Eneveline se kterou jsem si psal krásných 5 let. Byla v mnohých očích krásná a éterická bytost - pro mě ovšem byla věrnou kamarádkou, které jsem mohl svěřit jakékoli své tajemství či trápení. Vždycky mi velice pomohla a pokud jsem mohl pomoci i já, tak jsem jí také zlepšil náladu. Doteď si pamatuji, co mi jednou napsala...

"Deprese je jako takový šedý tunel, ze kterého musíme vyjít"

Čas postupoval dále a poté, jak jsem poznal křesťany, tak jsme se možná trochu rozcházeli v názorech, ale chápali jsme se a nic jsme si neměli za zlé. Stále jsme si psali své trápení a starosti, které prožíváme, ale Eneveline už jich měla více. Ráda cestovala a v posledních letech vycestovala do Francie, Norska pokaždé jí však něco zamrzelo a vrátila se zpátky do Čech. Nelituji a jsem rád, že jsem neposlechl spoustu křesťanů, abych opustil Pent. Znamenalo by to totiž opustit něco, co mě drželo nad vodou ještě v té době, kdy jsem křesťany neznal. Dokázal jsem žít bez Boha. Asi tak na konci Srpna mi chyběla opět nějaká křesťanská akce - to víte není jich nikdy dost. Cítil jsem, že tak nějak strádam a tak jsem se srazil s křesťany, kteří mi dali nějaké ty rady jak žít a asi 2 týdny potom jsem se dozvěděl, že osoba se kterou jsem si psal 5 let je mrtvá už asi měsíc. Bylo mi z toho celkem dosti špatně... a doteď nejsem z toho nijak dobrý. Eneveline byla totiž kamarádkou tak dobrou, že mi bude chybět do konce mých dní.

Moje nálada byla vážně hrozná. Když vám odejde totiž člověk, kterého máte moc rádi a první co uslyšíte je Bůh, tak hádejte, co se stane? No, abych pravdu řekl, nějak jsem to nezvládl. BIbli neotevřu, protože na to nemám sílu. Chvály poslouchám jen některé, ale vůbec je neprožívám... do kostela nechodím a nechodím ani na setkání a ani s křesťany se nevídám, protože potřebuji pochopení ze strany obyčejného nevěřícího člověka, protože jen on má takový normální pohled na svět, zhruba takový jaký měla moje kamarádka Eneveline.

Čas postupuje dál a jsem si vědom toho, že čas se vrátit nedá a je čas se vrátit zase zpátky do obyčejného života a to se snažím. Eneveline by určitě nechtěla abych se trápil. Chtěl bych vyjít z toho šedého tunelu zvaný jinak deprese Při psaní tohoto článku jsem poslouchal jednu z chval, kterou si můzěte poslechnout o pár řádku níže. Příběh není vymyšlený... pokud bych vás mohl poprosit, tak mi nepište do komentářích o smrti, ale byl bych spíše radši, abyste třeba napsali, jak se vám líbila chvála a nebo mi zkuste napsat něco pěkného. Rozhodně mi to pomůže více, než mluvení o smrti blízkého člověka. Přeji vám krásný zbytek dne a děkuji za přečtení článku.


Svědectví I.

5. ledna 2016 v 23:58 | TheSilBro
Jak už jsem si před Novým rokem psal v mém blogu svá předsevzetí, tak jsem si potom říkal, zda se mi vůbec bude chtít do takových věcí, jestli je budu plnit průběžně a bez přestávek. Zda nebudu tím svým psaním otravovat ostatní, co chtějí zůstat v nevědomosti. Těch myšlenek bylo hodně, proč nepsat další článek o životě s Bohem. Jedním z nich byl i ten, že se to sem do blog.cz prostě vůbec nehodí, protože se tu píše o kabelkách, hejtech či jiné zcela pro mě bezvýznamné věci. Nakonec jsem si, ale řekl, že by to určitě tak Bůh nechtěl, abych psáním článku zbytečně ztrácel svůj čas. A proto jsem došel k závěru, že již už tvorbou článku můžu využít svůj čas ke svědectví o Bohu. Ono je to báječná věc, když uvěříte. No, tak já to nějak začnu.

Narodil jsem se v nevěřící rodině, kde se spíš mluvilo špatně o Bohu. Byly mi do hlavy vkládany názory ostatních, že bůh neexistuje, že je to zkrátka blbost, co si vymyslela nějaká sekta. Což ve mě evokovalo v dětských letech veliký nezájem o to hledat Boha dál.Většinu času jsem trávil venku se svými přáteli co bydleli v okolí.

Čas plynul dál a já s postupem času jsem se dostával mezi lidi s jiným pohledem na svět a jinými názory. Kamarádi co bydleli poblíž se odstěhovali pryč a tak jsem se stal velice uzavřeným. Což ve mě zapříčinilo hledat něco, kde bych se dostal mezi partu vrstevníků - podařilo se mi najít pomocí internetových stránek vzdělavací instituci, která byla zaměřená na magii. Ačkoli jsem zde poznal super bandu lidí i naživo, bylo to jen chvilkové vytrhnutí z toho pesimistického období. Propadl jsem zcela magii.

Ve středoškolských letech jsem měl čím dál více úzkostné stavy. Protože jsem téměř vůbec s nikým nemluvil a pokaždé jsem měl pocit, že se někomu vnucuji. S partou z magického institutu jsem se vídal méně častěji. Sklíčen svými záchvaty smutku jsem hledal částečně východisko. Netrvalo dlouho a ve škole jsem poznal super kamarádku Petru, která chodila o ročník výš. Společně jsme se potom dozvěděli díky jedné z učitelek i o IMPULS klubu v Ostravě Porubě. Zde jsme společně poznali super partu věřících, kteří byli šťastní a sdíleli svou radost i s námi. Řekli nám i něco o Ježíši a o tom, že se za nás zemřel. To mě i svým způsobem uchvátilo natolik, že jsem se rozhodl nechat vstoupit Boha do mého života. Postupem času jsem se vyvaroval magických praktik a začal navštěvovat častěji křesťanská setkání, které mě duchovně velmi obohacují. Od té doby co sem přijal Pána, tak již neprožívám úzkostné stavy, protože vím že nikdy nebudu sám a že Bůh bude vždy jen se mnou. I situace v rodině se zlepšila, ale to už je jiná kapitola příběhu.

Mentally Handicapped Sister

27. prosince 2015 v 14:36 | TheSilBro
Máme tu Vánoce a abych pravdu řekl, tak jsem měl co dělat, abych stihl nakoupit všechny dárky pro mé nejbližší. I když Vánoce jsou pro mě důležitým symbolem a to narozením Ježíše, tak vánoční šílenství a shánění dárku většinou mě užene natolik, že nemám později vůbec čas na věci ostatní. když i učení mám nad hlavu. Což mě i docela dosti mrzí, protože tak nemohu sloužit lidem. Možná je to jeden z důvodu, proč jsem delší dobu nenapsal žádný článek. Vážně mě to moc mrzí a slibuji čtenářům tohoto blogu, že se napravím a příští rok toho napíšu více. A navíc již všechny rubriky budou mít nějaký článek. Každopádně Vánoce jsou svátky,k dy má být rodina pohromadě. Takže doufám, že nejsem sám a že i vy jste si našli čas na svojí rodinu.

"cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." - Matouš 19:19

O čem bude nyní můj článek? Inu nechtělo se mi psát na téma týdne s názvem "Mé druhé já", protože mě na něj nic nenapadá. Svůj další článek bych chtěl věnovat spíše ze svého života a tím zase něco o sobě prozradit. Otázkou je, kde ovšem začít? Já se starou duší v mladém těle. Zdá se mi - možná ne, ale dospěl jsem velmi rychle a taky to často ostatním lidem říkám. Moc nechápu zábavy mých vrstevníků, kteří se jen ožírají a potom zvrací. Inu celkově nikdy jsem nepochopil lidi majíci rádi alkohol. No a také na základní škole jsem býval nepochopen svým okolím. Možná jsem i za to rád, avšak v té době jsem si to nějak neuvědomoval. Nyní jsem o 10 let starší a vše mi dochází proč tomu tak bylo.

Naše rodina drží pohromadě, ačkoli prochází těžkou dlouhodobou zkouškou. Jak už může název článku napovídat jedná se o postižení. Moje o tři roky mladší sestřička se narodila předčasně a v šoku, vůbec nedýchala. Doktorům se podařilo jí oživit, ale během toho šoku jí odumřely některé mozkové buňky. Ačkoli jí je nyní 16 let, tak je a stále bude na úrovni 2-letého dítěte. Potřebuje neustálou asistenci a staraní se o ní je rok, co rok náročnější. Přesto jí máme rádi a je stále s námi. Mám jí velmi rád. I když si s ní nemohu nic říci, protože mi nerozumí, tak mi dodává moc pozitivní energii, tím že je tu stále se mnou. A jsem jak doktorům tak i Ježíši vděčný, že je tu zde s námi a doufám, že ještě dlouho bude. Jen se obávám její budoucnosti - co se stane, když se nikdo nebude moct se o ní postarat... ale to již zacházím do daleké budoucnosti.


Inu to byl můj příběh, ale existuje i spousta podobných. Věřte že kolem sebe máme spousty postižených lidí co potřebují pomoc, ať už finanční či praktickou a psychickou. Každý máme právo na život a jsme si tím i všichni rovni. Navíc slabším bychom měli vždy pomáhat a né po nich šlapat. Přeji Vám tedy spousty lásky, síly, všímavosti a vytrvalosti v dalším roce.

Na závěr: Pokud by Vás něco zajímalo, tak rád Vám odpovím. A budu opět rád za každou reakci v komentářích. :)

WinterTime to be clever...

29. listopadu 2015 v 19:40 | TheSilBro
Po zcela negativním tématu týdne jsem se ponořil do hlubšího studia školy a s tím také nesmělo chybět studování bible, kterou si čtu téměř denně. V ní narazil jsem na vskutku skvělou věc, o kterou bych se chtěl podělit i s Vámi, protože si myslím, že je pro některé studium docela aktuálním. Článek, který nyní píšu je deníčkovým. Doufám, že Vás tímto článkem nějak neodradím a spíš Vás opět nějak vyprovokuji ke psaní komentářů, výměně názorů, které mě neskutečně těší, ať už jsou negativní nebo pozitivní.

Tak abych již začal. S příchodem Vánoc pro mě začíná "období chaosu". Známky na školách se uzavírají, lidé spěchají kupovat vánoční dárky a problém nastáva v tom, když zjistím, že jen JÁ nic nestíhám a hromada těch důležitých i nedůležitých věcí jde mimo mne. Už si ani nevybavuji, kdy si budu moct oddechnout a sám nějak tuším, že bude v budocnu může být i hůř. Pokaždé se snažím si cokoliv naplánovat, ale když se podívám do diáře, tak zjistím, že polovina plánů nevyšla z nedostatku času.

Jak už jsem psal v jednom z článku: jsem student VŠ. Po těch pár měsících mohu říci, že jsem se studiem na té škole vážně spokojen. Spousta nových přátel, zajímavých lidí a také nových informací, které se snaží do nás dostat přednašející a praktikanti. Již od samého začátku jsem se snažil učit průběžně. Nyní to vypadá, že se budu muset moc snažit, abych mohl projít do dalšího semestru. A to ani netuším, jak se mi mohlo povést nahromadění několika písemek na týdny před Vánoci. Tak i tak vánoce nakonec stejně využiji k tomu, abych se naučil.


Ovšem právě tento týden se mi stala stejně neuvěřitelná věc, která mě vskutku povzbudila a zbavila mě zbytečných obav o následujíci dny. Bylo to ve středu, kdy jsem měl ještě chvíl čas na to, abych si před školou mohl pročíst opět pár veršů z bible. Hledal jsem něco bijícího přímo do očí, co mě nějak uchváti. Chviličku jsem listoval, až jsem se nakonec zastavil u Přísloví 9.

Pojednává se zde o moudrosti a hlouposti, které značí dvě cesty z nichž jenom jedna je cestou života. Ta druhá cesta je logicky cestou smrti. Člověk má tak na výběr, jakou cestu si zvolí. Dále jsou cesty o něco více přesněji popisovány. Věřím v to, že většina z Vás by po přečtení zvolila cestu života, nebo-li cestu moudrosti. V tu dobu mi v hlavě probíhaly myšlenky, že pokud se nebudu učit, tak mohu dopadnout velmi blbě. Hned mě to povzbudilo k tomu, abych vyrazil do školy a dál se připravoval na testy.

"Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů" - Přísloví 9:1

Na závěr jsem si do tohoto svého deníčku zvolil právě tento verš, popisujíc především původ moudrosti. Ve starověku bylo známo 7 planet, proto je původ 7 nebeský. Tím chci jen poukázat na to, že moudrost od hlouposti se od sebe velmi liší, protože hloupí lidé především nemyslí na prospěch druhých a mnohdy svými myšlenkami škodí svému okolí.


Uvítání

30. června 2015 v 20:55 | TheSilBro
Ahoj,

vítám tě na mém blogu, který nese poněkud zvláštní název, ale nemá nijak zvláštní design. Jmenuji se Oto, je mi už 19 let a brzy budu studovat na VŠ. Přezdívám si Silent Brother (Tichý Bratr). Možná by tě zajímalo proč? Tak já ti to v pár větách vysvětlím. Zkrátka moc často nemluvím. Nevím čím to je, ale zkrátka je to tak, že ačkoli jsem v místností plné lidí jenž se baví, sám nosím masku mlčenlivosti, ale tak i tak jsem ve společnosti lidí velmi moc rád. Zkrátka jsem takový pozorovatel.

Jako každý člověk, mám i své koníčky. Mezi mé koníčky patří toho vskutku hodně: čtení bible, procházky přírodou, zpěv, sběratelství Turistických Známek, tábory, astronomie, psaní básní, učení jazyků. Je toho zkrátka hodně. A proto tento můj blog bude sloužit jako část mého nitra, abych mohl i Vám čtenářům něco z mého JÁ ukázat.

V poslední době potřebuji tak trochu ventilovat to, co vidím... to co mohu sdělit. Není to docela ani tak o vnucování názorů, ale o to, abych ti jen ukázal, jak svět vidím já, co na něm vidím. A jak by mohl vypadat lépe. Budu rád, když o tom se mnou budeš diskutovat, či se alespoň o to pokusíš.

To by zatím bylo vše. Budu rád, když navšítíš můj blog, když ti bude smutno a nebo když si budeš chtít jen tak něco pročíst. Zkrátka za každý ohlas budu rád.

The Silent Brother

 
 

Reklama