Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Efezským 5:9)

Říjen 2016

Chci vyjít z šedého tunelu zvaný deprese...

24. října 2016 v 21:56 | TheSIlentBrother |  My story, my life
Tento článek píšu tak trochu z donucení, protože není moc inspirace na dobré texty z bible, protože se v posledních měsících údali věci, které mě svým způsobem velmi zasáhli. Není to možná ani donucení, ale asi potřeba se vypsat a podělit se o to, co prožívám a nebo to může být jen potřeba napsat vám čtenářům, co se mnou je. Tento článek nebude naplněn moudry a veršíky z bible. Ale proč tím pádem píšu článek, když nemá žádnou křesťanskou tématiku? Myslím si, že tato věc může vlastně každého žijícího člověka, obrátit vzhůru nohama, tak jak se to stalo u mě. Každý člověk je jiný a každý člověk prožívá určité věci jinak. Tak nyní vám napíšu co právě prožívám.

Moje cesta k Bohu nebyla tak lehká. Ono vyrustat v nevěřící rodině je poněkud složité. O Bohu nic nevíte, ale přesto se snažíte o to, najít nějakou partičku lidí a mezi nějakými lidmi zkrátka zapadnout. Ještě předtím ovšem, než jsem se seznamil s nějakými křesťany, tak jsem si našel partičku lidí, kterou ještě stále znám a jsou mi docela blízko, ale nejsou to ani zlý a nijak špatní lidé, ačkoli si to spousta křesťanu v mém okolí myslí - jsou to Penťáci.

Penťáci jsou lidi z internetové stránky, která funguje jako internetová škola magie. Odkaz je jinak ZDE. Jen něktěří skutečně magii rozumí - ovšem nejsou to žádní manipulátoři. Je to skvělá banda lidí. Seznámil jsem se s něma v roce 2011, kdy jsem jen tak náhodou zabrouzdal na jejich stránky a později jsem začal jezdit i na jejich srazy, kde jsem si našel skutečně dobré kamarády z celé republiky. Takže je možné, že nějaký ten penťák žije i ve vašem městě - ale to odbíhám od tématu.

Poznal jsem se tu s pár lidma i trochu více. Nebylo to jenom psaní typu ahoj, jak se máš? Jedním z člověkem, kterého jsem poznal byť jen docela okrajově (viděli jsme se jednou, ale psali si pořád), ale přeci jen byla Eneveline se kterou jsem si psal krásných 5 let. Byla v mnohých očích krásná a éterická bytost - pro mě ovšem byla věrnou kamarádkou, které jsem mohl svěřit jakékoli své tajemství či trápení. Vždycky mi velice pomohla a pokud jsem mohl pomoci i já, tak jsem jí také zlepšil náladu. Doteď si pamatuji, co mi jednou napsala...

"Deprese je jako takový šedý tunel, ze kterého musíme vyjít"

Čas postupoval dále a poté, jak jsem poznal křesťany, tak jsme se možná trochu rozcházeli v názorech, ale chápali jsme se a nic jsme si neměli za zlé. Stále jsme si psali své trápení a starosti, které prožíváme, ale Eneveline už jich měla více. Ráda cestovala a v posledních letech vycestovala do Francie, Norska pokaždé jí však něco zamrzelo a vrátila se zpátky do Čech. Nelituji a jsem rád, že jsem neposlechl spoustu křesťanů, abych opustil Pent. Znamenalo by to totiž opustit něco, co mě drželo nad vodou ještě v té době, kdy jsem křesťany neznal. Dokázal jsem žít bez Boha. Asi tak na konci Srpna mi chyběla opět nějaká křesťanská akce - to víte není jich nikdy dost. Cítil jsem, že tak nějak strádam a tak jsem se srazil s křesťany, kteří mi dali nějaké ty rady jak žít a asi 2 týdny potom jsem se dozvěděl, že osoba se kterou jsem si psal 5 let je mrtvá už asi měsíc. Bylo mi z toho celkem dosti špatně... a doteď nejsem z toho nijak dobrý. Eneveline byla totiž kamarádkou tak dobrou, že mi bude chybět do konce mých dní.

Moje nálada byla vážně hrozná. Když vám odejde totiž člověk, kterého máte moc rádi a první co uslyšíte je Bůh, tak hádejte, co se stane? No, abych pravdu řekl, nějak jsem to nezvládl. BIbli neotevřu, protože na to nemám sílu. Chvály poslouchám jen některé, ale vůbec je neprožívám... do kostela nechodím a nechodím ani na setkání a ani s křesťany se nevídám, protože potřebuji pochopení ze strany obyčejného nevěřícího člověka, protože jen on má takový normální pohled na svět, zhruba takový jaký měla moje kamarádka Eneveline.

Čas postupuje dál a jsem si vědom toho, že čas se vrátit nedá a je čas se vrátit zase zpátky do obyčejného života a to se snažím. Eneveline by určitě nechtěla abych se trápil. Chtěl bych vyjít z toho šedého tunelu zvaný jinak deprese Při psaní tohoto článku jsem poslouchal jednu z chval, kterou si můzěte poslechnout o pár řádku níže. Příběh není vymyšlený... pokud bych vás mohl poprosit, tak mi nepište do komentářích o smrti, ale byl bych spíše radši, abyste třeba napsali, jak se vám líbila chvála a nebo mi zkuste napsat něco pěkného. Rozhodně mi to pomůže více, než mluvení o smrti blízkého člověka. Přeji vám krásný zbytek dne a děkuji za přečtení článku.