Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Efezským 5:9)

Červenec 2016

Bloguji, protože pokaždé slavím!

30. července 2016 v 16:21 | TheSilentBrother |  Weekly theme
Vážení čtenáři,kamarádi a rejpalové,

ještě předtím, než se dostanu k odrážkám a různým bodům, proč sem do blogu vlastně přispívám.Tak bych se chtěl podělit o radost. Ne, bohužel neslavím narozeniny, protože ty jsem slavil zhruba před měsícem. Jde totiž blog! Již tu jsem jeden rok a měsíc! Což se pro někoho může zdát, že je to zatraceně málo. Inu není to hodně a ještě jsem nevydal nějaký extra a super článek, který by se všude promítnul - tedy především na hlavní blogový stránce. Nikdy nebyl můj blog ani v BLOGU DNE. Vůbec jsem neudělal si rozhovor s jakým si šéfem Standou, který zde správcuje. Prostě si jen tak mezi tou směsíci blogu básniček, psaníček, a odborným kecáním o správném životním stylu, žiju a vůbec nedepkařím z toho, že můj blog je tak strašne nenapádny, že se nikde ještě neukázal.

Každým článkem slavím, protože se pokaždé našel někdo, kdo si rád přečetl to, co jsem zde vychrlil a zanechal i stopu po sobě, abych se mohl podívat i na jeho psaní. Vždycky mě to velmi bavilo a nakoplo k tomu napsat další článek. Většinou byl článek zaměřený na téma týdne, protože se na něj dalo někdy něco najít, tedy alespoň na ty témata, na které jsem napsal článek. Našli se tu ovšem i jiné články, které nepatřily k tématu a které mohl najít jedině bloger, který často navštěvuje můj blog. Jednalo se o články o sestřičce nebo o toxicitě v naší mysli, kdy jsem si říkal, že jestli to někoho zaujme a neodradí ho hned už nahoře veršík z Bible, tak to bude neskutečný úspěch. Pro mě bylo psaní článku mnohdy vysvobozením, protože nejlepší na trápení je se prostě někomu svěřit. A ono to pomáhá a když se vám ještě daří nedeptat ty ostatní kolem sebe, tak je to nejlepší vysvobození.

Tímto článkem bych chtěl poděkovat nejen pár osobám, které zmínim níže(, protože prostě musím), ale vlastně všem co tu prostě skočí a zanechají komentář pod článkem. Baví mě hrozně moc komentovat a číst si cizí články. Může to znít jako "odplatou", ale je to ta nenucená odplata. Protože bych nikdy kamaráda či obyčejného človíčka do ničeho nenutil, co by mu bylo nepříjemné. A tak to mám i u jakémkoli pokusu o Evangelizaci. Není třeba říct jenom něčemu Ano budu takový, ale je třeba tak žít.

Na závěr tohoto článku, bych chtěl poděkovat kamarádům. (Klávesničce) klavecnicetuka, která možná už na blog.cz není, každopádně jí moc děkuji za krásná slovíčka i komentáře, které mě nutili k většímu zamyšlení. Někdy i nad sebou samým. Vždy mě bavilo její povídání o svých problémech. Vykouzlilo mi to vždy takový úsměv, který nebyl vyvolán díky tomu, že se má někdo špatně, ale že její psaní vypadalo, jako byste si někdy přečetli Murpyho zákony. Další poděkování patří (šugr) Sugr, která píše krásné básničky, které pohladí každého na dušičce. Nesmírně mi pomáha a ujišťuje mě, že mé články na blogu o něčem jsou a není to jen směs blábolů. Na uplný převeliký závěr děkuji všem, kteřé mi během tohoto roku a půl skřížili cestu a budu rád, když si jí budeme křížit i dál.

Váš Tichý Bráška Usmívající se
(smajlíci do blogu patří)

God On The Road

20. července 2016 v 23:14 | The SIlen Brother |  Weekly theme
V životě existují chvíle, které se dají přirovnat ke složité křižovatce, kterou je třeba předem vyhodnotit. Pokud na křižovatce nejsou semafory, tak je situace o mnohem horší a člověk musí zvolit ten správný okamžik, k tomu aby do křižovatky vjel. Je třeba před křižovatkou zastavit? Je vůbec nutné vyhodnotit křižovatku? Dojde na křižovatce k nehodě, nebo ne? Nikdy a nikde nemáte 100 % záruku, že se Vám na základě svého rozhodnutí nic nestane, alespoň tedy né v tomto světě. Co se týče, ale duchovní stránky člověka, tak s tou se obvykle nic nestává. Respektive nezáleží jenom na jednom jediném kroku, který učinite. Záleží na dvou cestách, před kterýma jsme všichni postaveni. A věřte mi, že jsou vážně jen dvě cesty, kterými se dá jíti, žádná třetí neexistuje. Jedna z nich je cesta do nebe a druhá je cesta do pekla. Peklo ovšem není kamarádské a je plné zla. Pokud byste se stali obětí nehody, kde byste zaplatili svou smrtí, tak ve skutečnosti nezemřete. Jak říká boží slovo, tak vědomě přežijeme svou smrt (každý). Poté budeme postavení před soud, který ovšem rozhodne, ale stejně záleželo, jakou cestou jsme v životě na tomto světě šli. Jestli jsme dali přednost peklu před nebem nebo naopak.



"Vejděte těsnou branou: prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby: a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzka cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá." - Matouš 7:13-14

Měli bychom si dávat pozor, co se svým životem děláme. Je totiž rozdíl žít život "věčný" v nebi nebo v pekle. V peklu jsou samé špatné věci, zatímco nebe je zbaveno všech těch zlých věcí. Je vám líto, že jste ve svém životě něco špatného udělali? Litujete toho? Zkuste říct tyto věci Bohu - promluvit k němu, ačkoli v něj třeba nevěříte. Rozhodně je to lepší než aby jste se tím trápili. Abych to nakonec nějak shrnul. Je třeba nezastavovat se v hledaní nějakého většího smyslu, protože jen tak můžete mít, alespoň nějakou naději. Nezapomeňte, že pokud žijete s Bohem, tak jste rozhodně na té správné cestě. A pokud si to nemyslíte, tak budu rád, když se mi tak či onak svěříte opět v komentářích.