Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Efezským 5:9)

Svědectví I.

5. ledna 2016 v 23:58 | TheSilBro |  My story, my life
Jak už jsem si před Novým rokem psal v mém blogu svá předsevzetí, tak jsem si potom říkal, zda se mi vůbec bude chtít do takových věcí, jestli je budu plnit průběžně a bez přestávek. Zda nebudu tím svým psaním otravovat ostatní, co chtějí zůstat v nevědomosti. Těch myšlenek bylo hodně, proč nepsat další článek o životě s Bohem. Jedním z nich byl i ten, že se to sem do blog.cz prostě vůbec nehodí, protože se tu píše o kabelkách, hejtech či jiné zcela pro mě bezvýznamné věci. Nakonec jsem si, ale řekl, že by to určitě tak Bůh nechtěl, abych psáním článku zbytečně ztrácel svůj čas. A proto jsem došel k závěru, že již už tvorbou článku můžu využít svůj čas ke svědectví o Bohu. Ono je to báječná věc, když uvěříte. No, tak já to nějak začnu.

Narodil jsem se v nevěřící rodině, kde se spíš mluvilo špatně o Bohu. Byly mi do hlavy vkládany názory ostatních, že bůh neexistuje, že je to zkrátka blbost, co si vymyslela nějaká sekta. Což ve mě evokovalo v dětských letech veliký nezájem o to hledat Boha dál.Většinu času jsem trávil venku se svými přáteli co bydleli v okolí.

Čas plynul dál a já s postupem času jsem se dostával mezi lidi s jiným pohledem na svět a jinými názory. Kamarádi co bydleli poblíž se odstěhovali pryč a tak jsem se stal velice uzavřeným. Což ve mě zapříčinilo hledat něco, kde bych se dostal mezi partu vrstevníků - podařilo se mi najít pomocí internetových stránek vzdělavací instituci, která byla zaměřená na magii. Ačkoli jsem zde poznal super bandu lidí i naživo, bylo to jen chvilkové vytrhnutí z toho pesimistického období. Propadl jsem zcela magii.

Ve středoškolských letech jsem měl čím dál více úzkostné stavy. Protože jsem téměř vůbec s nikým nemluvil a pokaždé jsem měl pocit, že se někomu vnucuji. S partou z magického institutu jsem se vídal méně častěji. Sklíčen svými záchvaty smutku jsem hledal částečně východisko. Netrvalo dlouho a ve škole jsem poznal super kamarádku Petru, která chodila o ročník výš. Společně jsme se potom dozvěděli díky jedné z učitelek i o IMPULS klubu v Ostravě Porubě. Zde jsme společně poznali super partu věřících, kteří byli šťastní a sdíleli svou radost i s námi. Řekli nám i něco o Ježíši a o tom, že se za nás zemřel. To mě i svým způsobem uchvátilo natolik, že jsem se rozhodl nechat vstoupit Boha do mého života. Postupem času jsem se vyvaroval magických praktik a začal navštěvovat častěji křesťanská setkání, které mě duchovně velmi obohacují. Od té doby co sem přijal Pána, tak již neprožívám úzkostné stavy, protože vím že nikdy nebudu sám a že Bůh bude vždy jen se mnou. I situace v rodině se zlepšila, ale to už je jiná kapitola příběhu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Věříte v Boha?

Ano 54.8% (34)
Ne 45.2% (28)

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | 6. ledna 2016 v 21:16 | Reagovat

Nemyslím si, že se takový typ článku na blog.cz nehodí.
Zajímavé, jak ses dostal k Bohu.

PS: Co to je to "hejti, hejt"? Chápu akorát, že je to od slova hate:-)

2 Tez Tez | Web | 6. ledna 2016 v 22:36 | Reagovat

Začala jsem číst Bibli. Nepokročila jsem moc daleko a vlastně ani nevěřím, že ji kdy dočtu, ale zkrátka mě zajímalo, jak a co je tam napsáno.

"Od té doby co sem přijal Pána, tak již neprožívám úzkostné stavy, protože vím že nikdy nebudu sám a že Bůh bude vždy jen se mnou." O tomhle jsem taky hodně přemýšlela. Vlastně to byl fakt, kvůli kterému jsem vůbec kdy uvažovala o "přijetí Pána", jak píšeš. Nejsem věřící, ale právě ta vidina, že bych už nikdy nemusela pocítít samotu, protože už bych sama nikdy nebyla, mě hodně lákala. Ale počkám, až budu starší.

Nevidím důvod, proč by se takové články na blog.cz nehodily. Je to něco jiného, nového a to přece není špatné.

3 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 12:57 | Reagovat

[1]: Hate - nemít rád. Tím spíše myslím blogy, kde autoři píšou o 10 důvodech proč nemají rádi zimu nebo jakoukoli jinou věc.

Každý má jiný příběh - věřím, že se asi najdou zajímavější. Třeba, když někdo spadne do drog a najednou se z nich vyhrabe jen díky toho, že pozná Boha. :)

[2]: Tvoje reakce mě velmi těší. Je velmi super, že čteš Bibli. Ono i pro nevěřícího mohou nějaké náhodné verše pomoci s právě probíhajícím obdobím. Můžeš se i tak lehce zbavit nudy a deprese, když si vzpomeneš na Boha. S Bohem nejsi sama. Dává šance na lepší zítřky pokud se k němu obrátíš.

"Přikazuji ti: Buď silný a statečný (rozhodný a udatný), neboj se a nestrachuj, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš" - Jozue 1:9

Je to můj názor, ale věřím, že budu psát články dál a blog mi nezruší, protože nejsem žádný fanatik, co by Vás chtěl násilně konvertovat na víru.

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 13:49 | Reagovat

Tvůj článek je moc krásný,
kdyby všichni ti mladí, kteří končí na antidepresívech dokázali(y) to co ty, bylo by to úžasné!
Nevím jak máš prošlý Blog cz., ale je tam mnoho blogů mladých dívek, které se díky drogám a antidepresívům léčí v zařízení a neví kudy kam... Moc smutné, ale kdyby zvolily tvou cestu - vyhly by se chemii, která je jen ničí...:-(
Jsi vlastně hrdina. Ne, nesměj se, ale nepropadnout dnešní době jen depresemi, ale věřit a žít spokojeně - skutečně před tebou smekám!
Že jsi to sem na tento portál napsal je úžasné, to víš, že to nebudou číst ti, kteří žijí na Blogu cz. jen veřejným chlubením svých mamonů, chlubením svých vývařoven a svých přešťastných velerodin, kteří neznají takový život jako máš ty, ale věřím, že sem zavítá i někdo, kdo bude mít z tvého článku upřímnou radost!
Jsem ráda, že jsem to mohla být i já!:-)

5 Victoria Victoria | Web | 9. ledna 2016 v 9:34 | Reagovat

Pěkný článek. Je super, že jsi uvěřil a dokázal ses poprat se všemi problémy. Věřím, že víra dokáže zázraky.
Čas od času však přijde čas, kdy se i nevěřící člověk modlí. Třeba když někomu onemocní dítě, tak je logické, že prosí o nějaký zázrak. Takže otázkou zůstává, jestli je na světě vlastně nějaký nevěřící člověk :-). Protože nakonec svým způsobem uvěří každý, jen to nemusí být z toho křesťanského hlediska. Někdo dřív, někdo později, někdo až na smrtelné posteli. Ale uvěří. Toť můj názor :-).

6 Aya Aya | Web | 23. ledna 2016 v 17:17 | Reagovat

Tak zaprvé, na blogu se sice píše asi nejčastěji o kabelkách, anorektičky tady nesmyslně hubnou. nebo se tady píší knižní recenze, ale v podstatě je to úplně jedno. Každý je nějaký a každý může psát o čem chce, tak nevím, proč jsi to zavrhl. Mohl jsi to alespoň zkusit.
Pro mě je blog smetiště pro mé myšlenkové pochody. Naprosto obyčejné místo, kam se potřebuji občas vypsat, ale ono to pomáhá. No, aspoň trošku na nějakou dobu...

Lidí, jako jsi ty, by mělo být na blogu asi více, aby se lidi konečně trochu vzpamatovali. Jenže, otázka je, jestli by to vůbec něčemu pomohlo? Protože lidi musejí chtít sami a to ví i z vlastní zkušenosti. Nikdy jsem neměla k Bohu nějak blízko. Nebo, ne, já nevím. Jsem v tomhle ohledu hodně zmatená, protože doma není nikdo věřící, ale když jsem byla malá, snažila jsem se číst krásnou obrázkovou Bibli pro děti, ale stejně jsem z ní byla zmatená. I teď mám občas "chuť", no on je to spíš stav, kdy se cítím úplně na dně. Vždy tak jednou dvakrát do roka to zkusím. Číst Bibli třeba na mobilu, ale není to ono... Protože mě to táhne ke Keltům, Wicce ale třeba i Hinduismu. Jsem člověk, kterému se líbí více mmm "náboženství" asi není správné slovo. Vícero kultur je asi lepší... a snažím se z nich čerpat energii. Třeba pro psaní, nebo kreslení chápeš. Neberu jejich božstvo doslova. Jen se inspiruji kulturou, oblečením, přírodou a tak...  V Boha jako takového, mmm nechci říct že nevěřím, protože to není úplně pravda, ale taky ho neberu úplně jako něco co ke mně patří...
Chmm hoodně zmatený komentář. Mám chuť to smazat. Fakt. Ale třeba kreslenou pohádku Princ Egyptský mám jako fakt ráda. Nebo Film God's not dead, je taky fajn (:

7 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 0:54 | Reagovat

[6]: Děkuji za krásnou reakci k mému článku. Vážně mě to povzbudí, když mi tu někdo zanechá část svého já, ať už má jiné názory nebo naopak. Nyní mám těžké období zvané zkouškové, ale rozhodně již nyní budu pracovat na jednom článku, který rozhodně pomůže těm, kteří váhájí. Ono už to, že v něco věříme je stupínkem blíže k poznání Pána Ježíše. A zkrátka to jestli jej příjmeme do svého života, záleží jen na nás, ale to jsou další stupně, o kterých se rád zmíním třeba v dalším článku. Další článek očekávejte do konce měsíce... možná stihnu i dva.

8 MaryJana MaryJana | Web | 24. ledna 2016 v 20:50 | Reagovat

Obávám se že jí to neodpustím nikdy :(

9 Lýdie Lýdie | 5. února 2016 v 18:35 | Reagovat

Zajímavé, může to povzbudit plno lidí, a pomoc jim hledat Boha. Přeju ti aby si tě Bůh hodně používal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama