Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Efezským 5:9)

Leden 2016

Začátky ve víře I. - 4. duchovní zákony

24. ledna 2016 v 23:58 | TheSilBro |  Notes and points
Po delší době sepisuji další článek. A ačkoli mě tlačí čas a stále mám zkouškové období, citím se nějak zavazán se s vámi podělit zase o nějaké to moudro. A budu se pokoušet častěji, protože mě vždy svými komentáři trochu povzbudíte k dalšímu psaní. Ona ta zpětná vazba je velmi pěkná a dokáže docela hodně blogera namotivovat - obvzláště mne. No a ještě před tím, než začnu vyloženě psát k tématu, tak vás chci seznámit s rubrikou Notes and Points, která vznikla na základě vašich reakcí. Ono psát svědectví je fajn. Hledat verše v Bibli (Božím slově) je také skvělé, ale pokud nám to nic neříká a nechápeme pravou podstatu, bereme zkrátka Bibli jen jako obyčejnou literaturu. O to je to horší pokud se nad čteným slovem nezamýšlíme. Inu myslím si, že je to trochu ztráta času. Články v této rubrice budou spíše fungovat jako jakési návody. Budou zaznamenávat zásadní kroky v životě křesťana.

Jak už jsem v minulém článku v komentářích odepisoval Ayi. Každý je na tom s vírou trochu jinak, každý je jinak daleko. A tak si lidi můžeme rozškatulkovat do několik přihrádek, nebo na stupně.

1. stupeň - ateista, který v nic nevěří. Nevěří, že je něco víc.
2. stupeň - to už je člověk, který věří, že je něco víc, něco co řídí tento svět, ale nepátra potom.
3. stupeň - podobný stupni č.2, ale dotyčný má nějaký zájem Boha (stvořitele) najít.
4. stupeň - je člověk, který už slyšel o Bohu velmi hodně, ale neudělal ještě zásadní krok ve své Víře.
5. stupeň - jsou lidé co se chystají přijmout Pána Boha do svého srdce.
6. stupeň - už jsou ti co jej přijali. A rostou v Pánu.

"A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno." - Lukáš 11:9

Jaký stupeň jste zhruba vy? Chtěli byste být na jiném stupni, než si myslíte že jste? A proč? - pokud tyto otázky čtete, bylo by fajn si i na ně odpovědět. Popř.: mi to můžete napsat do komentářů, ale nemusíte. To je jen a jen na vás.

Ať už jste 1-6 stupeň, jsem rád za každého z vás - svým způsobem je to i Boží zázrak, že právě čtete má slova. Samozřejmě bych byl radši, kdybyste měli k Bohu co nejblíže. Každá cesta v pozemském životě je velmi individuální. Některé cesty jsou rovné bez překážek a některé třeba ne a několikrát se klikatí nebo rozdvojují. My lidé musíme konat v životě poté těžká rozhodnutí. V životě těch, kteří chtějí či chtěli následovat Boha museli přijat Pána Ježíše do svého srdce. No jo, ale jak? Slyšeli jste 4. duchovní zákony?

1. Bůh tě miluje a nabízí ti dokonalý plán pro tvůj život.

"Neboť tak bůh miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žadný kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život věčný." - Jan 3:16

2. Člověk je hříšný a oddělený od Boha, proto nemůže poznat a prožívat Boží lásku a plán pro svůj život. (určitě jsme něco ve svém životě udělali špatně)

3. Ježíš Kristus je jediným, Božím řešením problému lidského hříchu. Skrze něj můžeš poznat a prožívat Boží lásku a plán pro svůj život. (Ježíš zemřel za naše hříchy)

4. Nejprve však musíme do svého srdce Ježíše přijat. Jako svého pána a spasitele. Teprve potom můžeme vnímat Boží lásku, plán. (V mém případě je i skrýši, kde se kdykoli mohu schovat před nebezpečím)

Pokud se rozhodnete přijat Ježíše do svého srdce, stačí pronést modlitbu, otevřít se mu a třeba vyznat mu všechny své hříchy. Může to být tichá, krátka modlitba. No a pokud jste tak již učinili. Nezbývá než jen dál růst v Pánu. Růst můžeš modlitbou, čtením Bible (Božího slova), navštěvováním křesťanských společenstí, mluvit o tom jak Ježíš ovlivnil tvůj život.

Pokud jste nepřijali, nebo nechcete - je to jen vaše rozhodnutí. Bůh je trpělivý... Vám děkuji za přečtení tohoto článku. Budu rád, když se vyjádříte v komentářích. A pokud máte nějaký problém, klidně mi ho předložte a rád se za Vás pomodlím.

V dalším článku Notes and points budeme mluvit o tom, jak můžeme studovat Boží slovo. Mějte se zatím krásně.


Svědectví I.

5. ledna 2016 v 23:58 | TheSilBro |  My story, my life
Jak už jsem si před Novým rokem psal v mém blogu svá předsevzetí, tak jsem si potom říkal, zda se mi vůbec bude chtít do takových věcí, jestli je budu plnit průběžně a bez přestávek. Zda nebudu tím svým psaním otravovat ostatní, co chtějí zůstat v nevědomosti. Těch myšlenek bylo hodně, proč nepsat další článek o životě s Bohem. Jedním z nich byl i ten, že se to sem do blog.cz prostě vůbec nehodí, protože se tu píše o kabelkách, hejtech či jiné zcela pro mě bezvýznamné věci. Nakonec jsem si, ale řekl, že by to určitě tak Bůh nechtěl, abych psáním článku zbytečně ztrácel svůj čas. A proto jsem došel k závěru, že již už tvorbou článku můžu využít svůj čas ke svědectví o Bohu. Ono je to báječná věc, když uvěříte. No, tak já to nějak začnu.

Narodil jsem se v nevěřící rodině, kde se spíš mluvilo špatně o Bohu. Byly mi do hlavy vkládany názory ostatních, že bůh neexistuje, že je to zkrátka blbost, co si vymyslela nějaká sekta. Což ve mě evokovalo v dětských letech veliký nezájem o to hledat Boha dál.Většinu času jsem trávil venku se svými přáteli co bydleli v okolí.

Čas plynul dál a já s postupem času jsem se dostával mezi lidi s jiným pohledem na svět a jinými názory. Kamarádi co bydleli poblíž se odstěhovali pryč a tak jsem se stal velice uzavřeným. Což ve mě zapříčinilo hledat něco, kde bych se dostal mezi partu vrstevníků - podařilo se mi najít pomocí internetových stránek vzdělavací instituci, která byla zaměřená na magii. Ačkoli jsem zde poznal super bandu lidí i naživo, bylo to jen chvilkové vytrhnutí z toho pesimistického období. Propadl jsem zcela magii.

Ve středoškolských letech jsem měl čím dál více úzkostné stavy. Protože jsem téměř vůbec s nikým nemluvil a pokaždé jsem měl pocit, že se někomu vnucuji. S partou z magického institutu jsem se vídal méně častěji. Sklíčen svými záchvaty smutku jsem hledal částečně východisko. Netrvalo dlouho a ve škole jsem poznal super kamarádku Petru, která chodila o ročník výš. Společně jsme se potom dozvěděli díky jedné z učitelek i o IMPULS klubu v Ostravě Porubě. Zde jsme společně poznali super partu věřících, kteří byli šťastní a sdíleli svou radost i s námi. Řekli nám i něco o Ježíši a o tom, že se za nás zemřel. To mě i svým způsobem uchvátilo natolik, že jsem se rozhodl nechat vstoupit Boha do mého života. Postupem času jsem se vyvaroval magických praktik a začal navštěvovat častěji křesťanská setkání, které mě duchovně velmi obohacují. Od té doby co sem přijal Pána, tak již neprožívám úzkostné stavy, protože vím že nikdy nebudu sám a že Bůh bude vždy jen se mnou. I situace v rodině se zlepšila, ale to už je jiná kapitola příběhu.