Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Efezským 5:9)

Ve stínech skryto

6. prosince 2015 v 22:09 | TheSilBro |  Weekly theme
Po týdnu mi bylo předloženo nové téma týdne s názvem "Ve stínu". Abych popravdě mohl říci, tak mě toto téma moc nezaujalo. Opět jsem si říkal, že udělám parádní depresivní článek a srazím vám všem náladu k horšímu. No, nakonec jsem si řekl, že článek sepíšu a budu o něco mírněší a minimálně Vám opět napíšu něco, nad čím by se dalo popřemýšlet. Při slovech "Ve stínu" si ihned představím pálicí slunce, které svíti na louku či nějaký kopec. A na tom kopci je jeden velký strom, který poskytuje dostatek stínu všem. V poslední době je tady tato představa opět trochu jaksi nereálná. Období sucha, horkých dnů a věčně proměňujích klimat nevyhovuje požadavkům trávení hodin pod stromem. Vzpomínám si na léto a další tábor, kterého jsem se zúčastnil. Velmi málo vody a hromada poletující havěti jinak přezdívané vosy, které velmi rády obývaly stinné oblasti. Tomů se říká ale smůla...

"Měl nádherné listí a mnoho plodů, byla na něm potrava pro všechny. Polní zvěř pod ním nalézala stín, v jeho větvích bydleli nebeští ptáci a sytilo se z něho všechno tvorstvo" - Daniel 4:9

Nemohl jsem vybrat lepší verš z bible, který by lépe hodil k vypisované vzpomínce. Nemůžeme to mít vosám za zlé. Hold se prostě nechtějí uvařit na sluníčku a stromy jsou zkrátka pro ně skrýši a zároveň zdrojem potravy. A to je pro přežití to nejdůležitější. Rád bych si chtěl ochočit vosu - škoda, že se tyto zvířata dají ochočit pouze ke konci jejich života. Ale to již jsem příliš odeběhl od tématu a proto nechme vosu vosou.


Bylo by asi super psát co si vybavím při slovo "stín", ale problém je takový, že momentálně při mém psaní nedokážu přijít na něco báječného čím bych zbořil svět a Vás tak obohatil o můj názor. Nakonec tak přeci jen zmínim, taková klasická slova: světlo a tma. To jsou typické dva protiklady - nejlepší na tom stejně je, že tma téměř vůbec neexistuje, když si to nějak vezmeme z tohoto pohledu: Hvězdy nám svítí stále nad hlavou a tak můžeme stále vnímat zdroj světla a energie, která k nám míři z těch velkých vesmírných dálek. Takže chodíme stále ve světle, ba ne - všichni jsme božími dětmi.

Děkuji za přečtení mého článku. Budu rád za jakoukoliv reakci či Vaší vzpomínku z léta třeba...

Váš The Silent Brother. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | 6. prosince 2015 v 22:50 | Reagovat

Líbí se mi, že si nám chtěl připravit depresivní článek a srazit náladu k horšímu, ale u mě by se Ti to nepovedlo:-)

Co by si dělal s ochočenou vosou?

PS: všechny hvězdy nám nesvítí nad hlavou:-) některé už vyhasly, ale jsou tak daleko, že to světlo stále putuje k nám a my máme tím pádem pocit, že ještě svítí (hoří)

2 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 23:19 | Reagovat

[1]: Děkuji za pravidelnou návštěvu. Vážně si toho cením, že ten blog, alespoň někdo aktivně čte, že si to nepíšu jen sám pro sebe. Chtěl jsem se nějak z té negativity vyhrabat, takže nějak i tu náladu tohoto blogu vylepšit. :)

Co bych dělal s ochočenou vosou? Tak určitě bychom si nějak pomohli. Já byh byl jako strom a ona můj ochránce a vojáček na nepříjemné lidi.

K PS: Ano, takhle to přesně je, ale spíš to bylo bráno jako, že stále svítí, že stále máme to světlo.

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | 7. prosince 2015 v 5:39 | Reagovat

Tvůj blog se mi moc líbí, zvláště tvé texty, protože jsou velmi osobité a neotřelé :-)

4 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 8. prosince 2015 v 6:23 | Reagovat

Když si budeš všímat...zjistíš, že někteří lidé se chovají úplně stejně , jako ty vosy...Pak se div vosám...

5 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 11. prosince 2015 v 9:16 | Reagovat

Z dětství a pobytu na letních prázdninách u babičky, si vybavuji vůni sena, lesních jahod a fialek, žhavé slunce a ani ne tolik vos jako je jich dnes, jako sršně. A moje tajné "útěky" do stínu lesa.

6 ra.innie ra.innie | Web | 22. prosince 2015 v 19:57 | Reagovat

Zajímavě pojatý článek. Občas bych nějaký takovýhle strom a smět se schovat v jeho náruči, potřebovala. Byl by to super únik před realitou. Děkuji za super relaxaci :)

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. prosince 2015 v 15:23 | Reagovat

„Uvažovali jste někdy o vodě, kterou pijete? Sesíláte ji snad vy z mraků, anebo jsme My těmi, kdož ji sesílají? Kdybychom chtěli, učinili bychom ji hořkou a slanou - což tedy vděčni nebudete?“
Korán 56:68-70

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama