Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Efezským 5:9)

Prosinec 2015

New Year 2016

31. prosince 2015 v 14:18 | TheSilBro |  Weekly theme
Už tu máme za dveřmi rok 2016 a s tím asi píšu nejspíš i poslední článek za rok 2015, který by se měl týkat novoročních předsevzetí. Ono všichni to již známe: něco si řeknem před začátkem nového roku a toho se budeme snažit vyvarovat, nebo se budeme snažit něco zlepšit na sobě. Ještě před sepsáním mých novoročních předsevzetí bych Vám chtěl popřát všechno nejlepší do toho Nového roku 2016, ať se zkrátka vyplní vaše sny, přání a předsvevzetí, ať vás zdraví a radost neopouští. Zkrátka všechno dobré.

Nyní tedy ty má předsevzetí:
  • Budu častěji přispívat do blogu (pokud mi to čas dovolí a napadne mě nějaké super téma o čem psát).
  • Pokusím se o evangelizaci (chystat si taková osobní svědectví a mluvit o zkušenostech s Bohem).
  • Častěji budu chodit na setkávání a křesťanské akce (je to dobře využitý čas).
  • Pokusím se přečíst zbytek Starého Zákona (což činí 900 stránek, ale musíte se nad tím i zamyslet, jinak je to o ničem, takže to tak lehké zase moc není).
  • Budu pilně studovat a snažit se mít co nejlepší výsledky na škole (to zní hloupě).
  • Budu více otevřen a budu působit jako optimista (melancholikovi na tváři úsměv zcela chybí).
  • Poslední bod se týká rodiny. A to, že jí nebudu zlobit.
Hmmmm... po sepsání bodů, co bych chtěl zlepšit, zjišťuji, že jsem hodně věcí nestihl a mám co dohánět. Na závěr Vám přikládám k tomuto článku chválu, která se mi moc líbí. Mějte se rádi a zatím i krásně. Smějící se Váš Silent Brother.


Mentally Handicapped Sister

27. prosince 2015 v 14:36 | TheSilBro |  My story, my life
Máme tu Vánoce a abych pravdu řekl, tak jsem měl co dělat, abych stihl nakoupit všechny dárky pro mé nejbližší. I když Vánoce jsou pro mě důležitým symbolem a to narozením Ježíše, tak vánoční šílenství a shánění dárku většinou mě užene natolik, že nemám později vůbec čas na věci ostatní. když i učení mám nad hlavu. Což mě i docela dosti mrzí, protože tak nemohu sloužit lidem. Možná je to jeden z důvodu, proč jsem delší dobu nenapsal žádný článek. Vážně mě to moc mrzí a slibuji čtenářům tohoto blogu, že se napravím a příští rok toho napíšu více. A navíc již všechny rubriky budou mít nějaký článek. Každopádně Vánoce jsou svátky,k dy má být rodina pohromadě. Takže doufám, že nejsem sám a že i vy jste si našli čas na svojí rodinu.

"cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." - Matouš 19:19

O čem bude nyní můj článek? Inu nechtělo se mi psát na téma týdne s názvem "Mé druhé já", protože mě na něj nic nenapadá. Svůj další článek bych chtěl věnovat spíše ze svého života a tím zase něco o sobě prozradit. Otázkou je, kde ovšem začít? Já se starou duší v mladém těle. Zdá se mi - možná ne, ale dospěl jsem velmi rychle a taky to často ostatním lidem říkám. Moc nechápu zábavy mých vrstevníků, kteří se jen ožírají a potom zvrací. Inu celkově nikdy jsem nepochopil lidi majíci rádi alkohol. No a také na základní škole jsem býval nepochopen svým okolím. Možná jsem i za to rád, avšak v té době jsem si to nějak neuvědomoval. Nyní jsem o 10 let starší a vše mi dochází proč tomu tak bylo.

Naše rodina drží pohromadě, ačkoli prochází těžkou dlouhodobou zkouškou. Jak už může název článku napovídat jedná se o postižení. Moje o tři roky mladší sestřička se narodila předčasně a v šoku, vůbec nedýchala. Doktorům se podařilo jí oživit, ale během toho šoku jí odumřely některé mozkové buňky. Ačkoli jí je nyní 16 let, tak je a stále bude na úrovni 2-letého dítěte. Potřebuje neustálou asistenci a staraní se o ní je rok, co rok náročnější. Přesto jí máme rádi a je stále s námi. Mám jí velmi rád. I když si s ní nemohu nic říci, protože mi nerozumí, tak mi dodává moc pozitivní energii, tím že je tu stále se mnou. A jsem jak doktorům tak i Ježíši vděčný, že je tu zde s námi a doufám, že ještě dlouho bude. Jen se obávám její budoucnosti - co se stane, když se nikdo nebude moct se o ní postarat... ale to již zacházím do daleké budoucnosti.


Inu to byl můj příběh, ale existuje i spousta podobných. Věřte že kolem sebe máme spousty postižených lidí co potřebují pomoc, ať už finanční či praktickou a psychickou. Každý máme právo na život a jsme si tím i všichni rovni. Navíc slabším bychom měli vždy pomáhat a né po nich šlapat. Přeji Vám tedy spousty lásky, síly, všímavosti a vytrvalosti v dalším roce.

Na závěr: Pokud by Vás něco zajímalo, tak rád Vám odpovím. A budu opět rád za každou reakci v komentářích. :)

Ve stínech skryto

6. prosince 2015 v 22:09 | TheSilBro |  Weekly theme
Po týdnu mi bylo předloženo nové téma týdne s názvem "Ve stínu". Abych popravdě mohl říci, tak mě toto téma moc nezaujalo. Opět jsem si říkal, že udělám parádní depresivní článek a srazím vám všem náladu k horšímu. No, nakonec jsem si řekl, že článek sepíšu a budu o něco mírněší a minimálně Vám opět napíšu něco, nad čím by se dalo popřemýšlet. Při slovech "Ve stínu" si ihned představím pálicí slunce, které svíti na louku či nějaký kopec. A na tom kopci je jeden velký strom, který poskytuje dostatek stínu všem. V poslední době je tady tato představa opět trochu jaksi nereálná. Období sucha, horkých dnů a věčně proměňujích klimat nevyhovuje požadavkům trávení hodin pod stromem. Vzpomínám si na léto a další tábor, kterého jsem se zúčastnil. Velmi málo vody a hromada poletující havěti jinak přezdívané vosy, které velmi rády obývaly stinné oblasti. Tomů se říká ale smůla...

"Měl nádherné listí a mnoho plodů, byla na něm potrava pro všechny. Polní zvěř pod ním nalézala stín, v jeho větvích bydleli nebeští ptáci a sytilo se z něho všechno tvorstvo" - Daniel 4:9

Nemohl jsem vybrat lepší verš z bible, který by lépe hodil k vypisované vzpomínce. Nemůžeme to mít vosám za zlé. Hold se prostě nechtějí uvařit na sluníčku a stromy jsou zkrátka pro ně skrýši a zároveň zdrojem potravy. A to je pro přežití to nejdůležitější. Rád bych si chtěl ochočit vosu - škoda, že se tyto zvířata dají ochočit pouze ke konci jejich života. Ale to již jsem příliš odeběhl od tématu a proto nechme vosu vosou.


Bylo by asi super psát co si vybavím při slovo "stín", ale problém je takový, že momentálně při mém psaní nedokážu přijít na něco báječného čím bych zbořil svět a Vás tak obohatil o můj názor. Nakonec tak přeci jen zmínim, taková klasická slova: světlo a tma. To jsou typické dva protiklady - nejlepší na tom stejně je, že tma téměř vůbec neexistuje, když si to nějak vezmeme z tohoto pohledu: Hvězdy nám svítí stále nad hlavou a tak můžeme stále vnímat zdroj světla a energie, která k nám míři z těch velkých vesmírných dálek. Takže chodíme stále ve světle, ba ne - všichni jsme božími dětmi.

Děkuji za přečtení mého článku. Budu rád za jakoukoliv reakci či Vaší vzpomínku z léta třeba...

Váš The Silent Brother. :)