Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Efezským 5:9)

Zakotveni!

28. března 2017 v 0:37 | TheSilBro |  Notes and points
Výsledek obrázku pro anchored

Potřeboval jsem se nějak nakopnout, tak jsem se rozhodl nakopnout jedním plánem, který je plný Božího slova a je snadno dostupný na jedné z aplikací pro tablety. Aplikace na tablet se jinak jmenuje YouVersion, pokud by to někoho z vás čtenářů zajímalo. Tato aplikace má v sobě celou bibli v různých vydáních a dokonce i v cizím jazyce, pokud neovládáte dobře čestinu, tak i přesto doporučuji. Já zrovna taky nejsem profesor češtiny, ale snad mi prominete občasné hrubky. V aplikaci YouVersion si můžete zvýrazňovat jednotlivé verše a nebo si jen tak normálně pročítat bibli ať už formou zábavy (plánů) a nebo normálně, jako knížku. Já mám rád různá témata, tak jsem se nakonec rozhodl pro plán, jehož název zní: Anchored: Through Deep Waters, což se dá přeložit jako "Zakotvení: skrze hluboké vody". Pod hlubokou vodou si představím nedávnou depresi, která mě v poslední době ničila. Ale to nebyl jediný důvod zvolení tohoto plánu. Jako budoucí vodař - no řekněme si narovinu, mám jistou slabost pro vodu. Jinak bych jí nestudoval.

"Bože, pomoz mi, voda až po krk sahá mi!" - Žalmy 69:2

Tento plán byl 7-denní a vždy začínal zamyšlením ke dni. A věnoval se skutečně depresím a jak s nima bojovat. Důležité je si uvědomit, že pořád máte kolem sebe lidi, kteří vám mohou pomoci se dostat z deprese. Ti věřící by správně měli mít Boha - neboť pokud máš depresi, tak máš i někoho, kdo už by ti mohl pomoci. Ano, Bůh ti pomůže. On přijde! On tě vyslyší! On je vždy s tebou! Musíš v to prostě věřit a nevzdát svůj boj s depresí a myslet i občas na něj, řidit se jím a neřídit se depresí. Bůh je jen na tvé straně - není na straně deprese. Deprese je jakýsi temný tunel. Avšak bůh je tím světlem na jeho konci. Jen se ho stačí dotkout. S depresí přichazí nejen tma, ale také slzy, zátěž a různá zlomení. Myslím, že by se toho našlo i více. Ovšem nechci vám to rozepisovat až přehnaně o podrobna a radši vám zde přidám pár veršíku, které mě z tohoto plánu velmi zaujaly. Myslím, že budou mluvit dost o sobě. Můžete mi pak klidně do komentářů napsat, který z veršů se vám líbil nejvíce.

"Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkání, a já vám dám odpočinout." - Matouš 11:28

"Ti, kteří rozsévali se slzami, sklidí úrodu s jásáním." - Žalmy 126:5

"Neboť bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život." - Jan 3:16

"Já sám přeci vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději" - Jeremiáš 29:11

Tyto verše mi dali nesmírnou chuť a sílu objevovat poklady skryté v božím slově a poznávat dál. Nemusím se již vůbec trápit, pokud tedy si to vyloženě nepřeji. Již nikdy na depresi si nevezmu meduňkový čaj, ale právě Bibli, protože prostě jen v ní najdu ten správný lék. Na závěr přikládám otázky a jeden žalm o naději. A budu rád, když se sem občas zastavíte. Rozhodně se mužete těšit na další super verše, ale také povzbuzující slova. Nezapomeňte, že nejste sami.

ŽALMY 121
Poutní píseň

"K horám své oči obracím -
odkud se dočkám pomoci?
Má pomoc od hospodina přichází,
jenž nebe i zemi učinil.

On nedá klopýtnout noze tvé,
tvůj ochránce jistě nedříme.
Jestliže nedříme ani nespí ten,
který ochraňuje Izrael!

Hospodin je tvůj ochránce.
Hospodin po tvé pravici dá ti stín.
Neublíží ti slunce během dne,
ani měsíc za noci.

Hospodin tě ochrání před vším zlým,
tvou duši ochrání.
Hospodin ochrání tvé vycházení i vcházení
jak nyní, tak i na věky!"

OTÁZKY
a) Trpíš depresí? Jak moc často?
b) Co ti pomáhá od deprese? Je ten lék na depresi 100% účinný?
c) Které verše se ti líbily nejvíce? Je tam i nějaký verš, který se ti nelíbí?
 

Rozbijte ten most! Postavte nový!

21. března 2017 v 22:59 | TheSilBro |  My story, my life
Nastalo přerušení! Přerušení s celým světem a dokonce i s Bohem! Nejspíš jsem rozbil ten most mezi ním mnou. Je to šílená doba. Přibližně neuvěřitelných 7 měsíců, kdy jsem přestal žít s Bohem. Před sedmi měsíci jsem se rozhodl vlastně žít bez něj, protože jsem si myslel, že jej nepotřebuji. Říkal jsem si, že mi možná bude lépe, protože jen s ním přišlo trápení. A tak jsem se rozhodl rozbít most. Zpřetrhat kontakty se svými posledními přáteli (Křesťany). A vrátil se tak do starých kolejí. Vrátil jsem se k okultistickým metodám, protože jsem věřil, že to udělat musím! A taky že musel! Hledal jsem totíž ještě jakési spojení s člověkem, kterému se dovolat již vůbec nemůžu - nezvedne mi telefon, protože prostě nemůže. Spojení bylo a je silné s tím človíčkem doteď, ale poté co jsem zjistil, že provozování různých rituálu a magických věcí je vyloženě k ničemu - neboť způsobovaly tunel zvaný "deprese" a nic určitého neřekli, tak jsem musel čekat až příjde něco, co se mnou opět pohne. Ale, jak se říká -> některé věci vyléčí jen čas a tady jej bylo potřeba dost.

Výsledek obrázku pro abyss between god

Dnešní den byl poněkud zvláštním. Opět jsem si zavzpomínal na človíčka, který mi tolik chybí. Připomenul jsem si, kolik bolesti a ztráty jsem prožil. Ovšem ten člověk nebyl na vině a já mu to nikdy neměl a také nemám za zlé. Večer, kdy přichází čas depresí, tak píšu tento článek. Před sebou mám Bibli a poslouchám různé přednášky (o božím slově), ale téměř nic mi to nedává, kromě pokoje a klidu. Chybí mi radost a možná most mezi Bohem a mnou. Přitom také myslím na přátele se kterými jsem asi 7 měsíců nemluvil (co když jsem jim ublížil). Nyní si říkám, jak by bylo skvělý postavit nový most. Možná o dost silnější, odolnější, ale není pozdě? Co když dveře jsou zavřeny? Kéž by si tento článek nějaký kamarád přečetl a mohl mi pak pomoci. Uvítal bych jakoukoli pomoc a nebo alespoň nakopnutí plné života.

Výsledek obrázku pro abyss between god

Tento článek píšu, protože pokud mě nikdo nenakopne, tak se musím nakopnout sám. V dubnu mám v plánu vydat dva články. Tentokrát budou v NOTES AND POINTS a budou o Zakotvení a identitě v Kristu (rozečetl jsem si dva plány). Snad se mi podaří boží slovo pochopit na dobré úrovni, že Vám čtenářům něco předám. Taky dlouho uvažuji o sepsání různých zajímavých křesťanských aplikací na tablet (android). Taky uvažuji o zveřejnění svých básní, ale o tom ještě budu přemýšlet. Pokud mě chcete nakopnout k tvorbě, tak mi klidně napište odpověď na otázku: Jaký článek, byste chtěli na tomto blogu vidět? To je ode mne již vše. Mějte se krásně! :)

Silent Brother

Chci vyjít z šedého tunelu zvaný deprese...

24. října 2016 v 21:56 | TheSIlentBrother |  My story, my life
Tento článek píšu tak trochu z donucení, protože není moc inspirace na dobré texty z bible, protože se v posledních měsících údali věci, které mě svým způsobem velmi zasáhli. Není to možná ani donucení, ale asi potřeba se vypsat a podělit se o to, co prožívám a nebo to může být jen potřeba napsat vám čtenářům, co se mnou je. Tento článek nebude naplněn moudry a veršíky z bible. Ale proč tím pádem píšu článek, když nemá žádnou křesťanskou tématiku? Myslím si, že tato věc může vlastně každého žijícího člověka, obrátit vzhůru nohama, tak jak se to stalo u mě. Každý člověk je jiný a každý člověk prožívá určité věci jinak. Tak nyní vám napíšu co právě prožívám.

Moje cesta k Bohu nebyla tak lehká. Ono vyrustat v nevěřící rodině je poněkud složité. O Bohu nic nevíte, ale přesto se snažíte o to, najít nějakou partičku lidí a mezi nějakými lidmi zkrátka zapadnout. Ještě předtím ovšem, než jsem se seznamil s nějakými křesťany, tak jsem si našel partičku lidí, kterou ještě stále znám a jsou mi docela blízko, ale nejsou to ani zlý a nijak špatní lidé, ačkoli si to spousta křesťanu v mém okolí myslí - jsou to Penťáci.

Penťáci jsou lidi z internetové stránky, která funguje jako internetová škola magie. Odkaz je jinak ZDE. Jen něktěří skutečně magii rozumí - ovšem nejsou to žádní manipulátoři. Je to skvělá banda lidí. Seznámil jsem se s něma v roce 2011, kdy jsem jen tak náhodou zabrouzdal na jejich stránky a později jsem začal jezdit i na jejich srazy, kde jsem si našel skutečně dobré kamarády z celé republiky. Takže je možné, že nějaký ten penťák žije i ve vašem městě - ale to odbíhám od tématu.

Poznal jsem se tu s pár lidma i trochu více. Nebylo to jenom psaní typu ahoj, jak se máš? Jedním z člověkem, kterého jsem poznal byť jen docela okrajově (viděli jsme se jednou, ale psali si pořád), ale přeci jen byla Eneveline se kterou jsem si psal krásných 5 let. Byla v mnohých očích krásná a éterická bytost - pro mě ovšem byla věrnou kamarádkou, které jsem mohl svěřit jakékoli své tajemství či trápení. Vždycky mi velice pomohla a pokud jsem mohl pomoci i já, tak jsem jí také zlepšil náladu. Doteď si pamatuji, co mi jednou napsala...

"Deprese je jako takový šedý tunel, ze kterého musíme vyjít"

Čas postupoval dále a poté, jak jsem poznal křesťany, tak jsme se možná trochu rozcházeli v názorech, ale chápali jsme se a nic jsme si neměli za zlé. Stále jsme si psali své trápení a starosti, které prožíváme, ale Eneveline už jich měla více. Ráda cestovala a v posledních letech vycestovala do Francie, Norska pokaždé jí však něco zamrzelo a vrátila se zpátky do Čech. Nelituji a jsem rád, že jsem neposlechl spoustu křesťanů, abych opustil Pent. Znamenalo by to totiž opustit něco, co mě drželo nad vodou ještě v té době, kdy jsem křesťany neznal. Dokázal jsem žít bez Boha. Asi tak na konci Srpna mi chyběla opět nějaká křesťanská akce - to víte není jich nikdy dost. Cítil jsem, že tak nějak strádam a tak jsem se srazil s křesťany, kteří mi dali nějaké ty rady jak žít a asi 2 týdny potom jsem se dozvěděl, že osoba se kterou jsem si psal 5 let je mrtvá už asi měsíc. Bylo mi z toho celkem dosti špatně... a doteď nejsem z toho nijak dobrý. Eneveline byla totiž kamarádkou tak dobrou, že mi bude chybět do konce mých dní.

Moje nálada byla vážně hrozná. Když vám odejde totiž člověk, kterého máte moc rádi a první co uslyšíte je Bůh, tak hádejte, co se stane? No, abych pravdu řekl, nějak jsem to nezvládl. BIbli neotevřu, protože na to nemám sílu. Chvály poslouchám jen některé, ale vůbec je neprožívám... do kostela nechodím a nechodím ani na setkání a ani s křesťany se nevídám, protože potřebuji pochopení ze strany obyčejného nevěřícího člověka, protože jen on má takový normální pohled na svět, zhruba takový jaký měla moje kamarádka Eneveline.

Čas postupuje dál a jsem si vědom toho, že čas se vrátit nedá a je čas se vrátit zase zpátky do obyčejného života a to se snažím. Eneveline by určitě nechtěla abych se trápil. Chtěl bych vyjít z toho šedého tunelu zvaný jinak deprese Při psaní tohoto článku jsem poslouchal jednu z chval, kterou si můzěte poslechnout o pár řádku níže. Příběh není vymyšlený... pokud bych vás mohl poprosit, tak mi nepište do komentářích o smrti, ale byl bych spíše radši, abyste třeba napsali, jak se vám líbila chvála a nebo mi zkuste napsat něco pěkného. Rozhodně mi to pomůže více, než mluvení o smrti blízkého člověka. Přeji vám krásný zbytek dne a děkuji za přečtení článku.


 


Modlitba

2. září 2016 v 13:59 | TheSilentBrother |  Notes and points
Už mám po prázdninách. Prázdniny pro mě byly tento rok poněkud rychlé. Pořád se něco dělo: návštěvy, výlety, akce. Blog šel měsíc stranou a já si myslím, že je čas vám napsat další článek. Tentokrát jsem se rozhodl, že budu psát o Modlitbě, která je v životě křesťana poměrně velmi důležitá a hraje velmi důležitou roli. Můžeme se o tom dozvědět v knize Skutků, kde jsou řečeny tzv. 4 základní duchovní pilíře na kterých se dá dále duchovně se rozvíjet. Verš naleznete až pod odstavcem, který nebude již nějak dlouhý. No... pokud žiješ bez modlitby a jsi křesťanem, tak stojíš, nic neděláš a svým způsobem se ani nijak neposunuješ v životě s Kristem. Modlitba je prostředkem, kdy mluvíš s Bohem a kdy své myšlenky a touhy můžeš svěřit Bohu a pokud jsou ty myšlenky čisté, tak se i stanou a nebo se také nemusí stát, pokud to pro nás není momentálně dobré.

"Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách." - Skutky 2:41-42

Pokud jste si verše přečetli, tak základem všeho je víra. Pokud jí nemáte, tak si myslím, že nejste moderní člověk. Né, to teď byla legrace. Lidi jakmile uvěřřili, tak se dali pokřtít a dále se vzdělávali (četli Bibli), navštěvovali společenství (skupinu lidí, věřících křesťanů), lámali chleba (večeře páně) a modlili se. No jo, ale teď si možná řeknete, že se modlit neumíte, nevíte jak se modlit, nevíte jak vaše slova vyzní. Bůh nějak neřeší melodičnost vašich modliteb ani ho nezajímá množství slov, které v modlitbě vyslovíte. Jde mu především o vztah s vámi. Pokud si nejste v modlitbě nějak jistí a nevíte, jak se začít modlit, tak se podívejme do Božího slova (Bible), kde je pár příkladů uvedeno. My si uvedeme jeden.

"Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil: když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan." Odpovědel jim: "Když se modlete, říkejte: Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království" - Lukáš 11:1-2

Toto je pouze jeden z příkladů. Vy se můžete modlit třeba úplně nějak jinak. Co je přesto úžasné. je to, že způsobu jak se modlit je velice mnoho. A my si několik příkladu zde uvedeme. Způsoby jak se modlit jsem posbíral z jedné křesťanské akce, na které jsem byl během začátku tohoto roku a která mi spoustu toho dala, že se s vámi celkově o zážitky můžu dělit až celý rok. Sám se ještě pochlubím, že schovávám ještě jeden článek, který není zcela dokončený, ale snad i on výjde tento měsíc. Nyní k těm způsobům...
  • Modlit se dle modlitby páně
  • Nádech a výdech nečistých myšlenek
  • 2 židle (vy sedíte samozřejmě jenom na jedné, jako byste dělali rozhovor)
  • Telefonát Bohu
  • Modlit se podle veršů z Bible
  • Modlit se podle modlitebního seznamu
  • Chvály (zpívání Bohu)
  • Čtením křesťanských knih
  • Modlit se s někým
  • Psát si modlitby na papír
  • Modlit se za ostatní lidi (obálka s fotkama)
  • Modlení potichu
  • Modlitební procházka (modlení za lidi z města, vesnice)
  • Stáhnout si aplikaci na Androidy a modlit se podle ní (PrayerMate)
STRUKTURA MODLITBY
Během modlitby nezačínejte ihned prosit za pozemské věci, vyznejte se z hříchu, děkujte za každodenní zázraky, a poté proste (bude vám dáno).

Nechci vás nějak více zatěžovat, rozhodně se najde toho ještě více k modlitbě. Však já se k ní zase někdy vrátím. A budu se modlit i za vás čtenáře mého blogu. Ke konci najdete pár otázek, nad kterými se můžete zamyslet. Opět třeba můžete třeba napsat jestli vám přečtení tohoto článku něco dálo či nikoli. Nechám to zcela jasně na Vás. Přeji vám všem krásně požehnaný den plný radosti. Váš tichý bráška.

"Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít" - Marek 11:24


Otázky
1) Zkoušeli jste se někdy modlit? Pokud ano, tak jaké jste měli z toho zážitky?
2) Víte o nějakém společenství křesťanů va vašem okolí?
3) Který způsob modlitby tě nejvíce zaujal a vyzkoušel by sis?

Bloguji, protože pokaždé slavím!

30. července 2016 v 16:21 | TheSilentBrother |  Weekly theme
Vážení čtenáři,kamarádi a rejpalové,

ještě předtím, než se dostanu k odrážkám a různým bodům, proč sem do blogu vlastně přispívám.Tak bych se chtěl podělit o radost. Ne, bohužel neslavím narozeniny, protože ty jsem slavil zhruba před měsícem. Jde totiž blog! Již tu jsem jeden rok a měsíc! Což se pro někoho může zdát, že je to zatraceně málo. Inu není to hodně a ještě jsem nevydal nějaký extra a super článek, který by se všude promítnul - tedy především na hlavní blogový stránce. Nikdy nebyl můj blog ani v BLOGU DNE. Vůbec jsem neudělal si rozhovor s jakým si šéfem Standou, který zde správcuje. Prostě si jen tak mezi tou směsíci blogu básniček, psaníček, a odborným kecáním o správném životním stylu, žiju a vůbec nedepkařím z toho, že můj blog je tak strašne nenapádny, že se nikde ještě neukázal.

Každým článkem slavím, protože se pokaždé našel někdo, kdo si rád přečetl to, co jsem zde vychrlil a zanechal i stopu po sobě, abych se mohl podívat i na jeho psaní. Vždycky mě to velmi bavilo a nakoplo k tomu napsat další článek. Většinou byl článek zaměřený na téma týdne, protože se na něj dalo někdy něco najít, tedy alespoň na ty témata, na které jsem napsal článek. Našli se tu ovšem i jiné články, které nepatřily k tématu a které mohl najít jedině bloger, který často navštěvuje můj blog. Jednalo se o články o sestřičce nebo o toxicitě v naší mysli, kdy jsem si říkal, že jestli to někoho zaujme a neodradí ho hned už nahoře veršík z Bible, tak to bude neskutečný úspěch. Pro mě bylo psaní článku mnohdy vysvobozením, protože nejlepší na trápení je se prostě někomu svěřit. A ono to pomáhá a když se vám ještě daří nedeptat ty ostatní kolem sebe, tak je to nejlepší vysvobození.

Tímto článkem bych chtěl poděkovat nejen pár osobám, které zmínim níže(, protože prostě musím), ale vlastně všem co tu prostě skočí a zanechají komentář pod článkem. Baví mě hrozně moc komentovat a číst si cizí články. Může to znít jako "odplatou", ale je to ta nenucená odplata. Protože bych nikdy kamaráda či obyčejného človíčka do ničeho nenutil, co by mu bylo nepříjemné. A tak to mám i u jakémkoli pokusu o Evangelizaci. Není třeba říct jenom něčemu Ano budu takový, ale je třeba tak žít.

Na závěr tohoto článku, bych chtěl poděkovat kamarádům. (Klávesničce) klavecnicetuka, která možná už na blog.cz není, každopádně jí moc děkuji za krásná slovíčka i komentáře, které mě nutili k většímu zamyšlení. Někdy i nad sebou samým. Vždy mě bavilo její povídání o svých problémech. Vykouzlilo mi to vždy takový úsměv, který nebyl vyvolán díky tomu, že se má někdo špatně, ale že její psaní vypadalo, jako byste si někdy přečetli Murpyho zákony. Další poděkování patří (šugr) Sugr, která píše krásné básničky, které pohladí každého na dušičce. Nesmírně mi pomáha a ujišťuje mě, že mé články na blogu o něčem jsou a není to jen směs blábolů. Na uplný převeliký závěr děkuji všem, kteřé mi během tohoto roku a půl skřížili cestu a budu rád, když si jí budeme křížit i dál.

Váš Tichý Bráška Usmívající se
(smajlíci do blogu patří)

God On The Road

20. července 2016 v 23:14 | The SIlen Brother |  Weekly theme
V životě existují chvíle, které se dají přirovnat ke složité křižovatce, kterou je třeba předem vyhodnotit. Pokud na křižovatce nejsou semafory, tak je situace o mnohem horší a člověk musí zvolit ten správný okamžik, k tomu aby do křižovatky vjel. Je třeba před křižovatkou zastavit? Je vůbec nutné vyhodnotit křižovatku? Dojde na křižovatce k nehodě, nebo ne? Nikdy a nikde nemáte 100 % záruku, že se Vám na základě svého rozhodnutí nic nestane, alespoň tedy né v tomto světě. Co se týče, ale duchovní stránky člověka, tak s tou se obvykle nic nestává. Respektive nezáleží jenom na jednom jediném kroku, který učinite. Záleží na dvou cestách, před kterýma jsme všichni postaveni. A věřte mi, že jsou vážně jen dvě cesty, kterými se dá jíti, žádná třetí neexistuje. Jedna z nich je cesta do nebe a druhá je cesta do pekla. Peklo ovšem není kamarádské a je plné zla. Pokud byste se stali obětí nehody, kde byste zaplatili svou smrtí, tak ve skutečnosti nezemřete. Jak říká boží slovo, tak vědomě přežijeme svou smrt (každý). Poté budeme postavení před soud, který ovšem rozhodne, ale stejně záleželo, jakou cestou jsme v životě na tomto světě šli. Jestli jsme dali přednost peklu před nebem nebo naopak.



"Vejděte těsnou branou: prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby: a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzka cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá." - Matouš 7:13-14

Měli bychom si dávat pozor, co se svým životem děláme. Je totiž rozdíl žít život "věčný" v nebi nebo v pekle. V peklu jsou samé špatné věci, zatímco nebe je zbaveno všech těch zlých věcí. Je vám líto, že jste ve svém životě něco špatného udělali? Litujete toho? Zkuste říct tyto věci Bohu - promluvit k němu, ačkoli v něj třeba nevěříte. Rozhodně je to lepší než aby jste se tím trápili. Abych to nakonec nějak shrnul. Je třeba nezastavovat se v hledaní nějakého většího smyslu, protože jen tak můžete mít, alespoň nějakou naději. Nezapomeňte, že pokud žijete s Bohem, tak jste rozhodně na té správné cestě. A pokud si to nemyslíte, tak budu rád, když se mi tak či onak svěříte opět v komentářích.




Co nás k životu přiblíží?

15. června 2016 v 14:44 | TheSilBro |  Weekly theme
Vidíme jí. Je to černobílé, to na krabičce cigaret. "Kouření může zabíjet!". Vidíme jí ve zprávách, kde jsou vraždy, sebevraždy, únosy a loupeže. Vidíme jí v krematoriích a na hřbitovech. Vidíme jí všude a skutečně je všude kolem nás. Ano je to SMRT. Při sepisování tohoto článku si opět říkám, jaké to zase depresivní téma "Hřebík do rakve" zase je. Tak jsem si řekl, že psát o psychologii lidí, co se s nimi stane, když jim někdo blízký umře je takové povídání přímo na "podřezání žil či spolykání balení prášku" - čili pokus o další smrt. A jelikož jsem si dal za vánoční předsevzetí, že nebudu působit na ostatní jako hromádka neštěstí, co se dívá na svět pesimisticky, tak jsem proto zvolil tento krásný nadpis k tomuto članku a budu se snažit zase o nějaké moudro, které by vás, čtenáře mého blogu, opět dovedlo k nějakému zamyšlení nad sebou a nad svým životem.

"Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji." - Kniha moudrostí 2:24

Uvažovali jste nad tím, kdy vešla do našeho světa smrt? Ne? A co takhle ráj? Adam a Eva a had. Had, který svedl ženu a první hřích byl na světě. Hřích, díky kterému jsme zkrátka všichni hříšní. I já jsem tím pádem hříšný a dokonce i ty, protože jsme všichni z jednoho rodu. Co to tedy pro nás znamená? Znamená to, že musíme tím pádem pykat za hřích, který se stal kdysi. Pokud ovšem neděláme špatnosti a jsme člověkem spravedlivým co se drží Božího slova, tak se nemá čeho bát. Proč?

"Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu" - Římanum 6:23

Tudíž máme naději na život. Život věčný, jenž nám je dán, pokud nežijeme v nepravosti a varujeme se od hříchu. Držíme se toho, co nám bylo přikázano. Prakticky bych vám nyní mohl i říct, že pokud jste si přečetli tyto slova a vzali jste si je k srdci, tak jste od smrti zachráněni. Ovšem nezapomeňte, že je třeba na sobě zapracovat.

"Nedivte se tomu: vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšení k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšení k soudu" - Jan 5:28-29

Věřili jste v reinkarnaci? Je jen na vás v co se rozhodnete věřit. V bibli je sice psáno, že bych měl získavat učedníky, kteří by následovali Krista, ale nejsem tu od toho a nepíšu tyto články, proto abych vás zmanipuloval a zkonvertoval na mou víru. Já v reinkarnaci nevěřím, protože mi to příjde nereálné. Nevěřím, že bych se měl vracet do života mouchy či psa. Odpověď lze naleznouti i Bibli. Proto vznikla na tomto blogu rubrika Silence time, kde se budu snažit o rozbor jednotlivých částí bible. Pokud s vám článek libil, tak budu rád za jakýkoli komentář. Moc si vašich komentářů vážím, ať už jsou jakékoliv. Můžete i sami napsat co si o smrti myslíte a o těch hřebicích (hříších) do rakví. To by bylo ode mě asi nejspíše vše a přeji vám hodně požehnaní do života, ať se vám v nadcházejících dnech daří.


I won't cry for yesterday...

15. dubna 2016 v 14:08 | TheSilBro |  Weekly theme
Venku momentálně přetrvává upršené počasí, které doprovazí neúspěchy v osobním i profesním životě. Navíc se všechno bortí a přichází dále neschopnost se vymanit ze vzpomínek na to, co jsme v minulých dobách třeba nezvládli. Na světě ovšem existuje o dost více horších věcí, než ty které prožíváme. Možná nyní, ačkoli se nám to nemusí zdát, tak naše starosti jsou oproti těm, které se dějí ve světě velice malé. Pokud bojujete se svojí minulostí, která vás nyní ničí a vy padáte do velkých depresí, tak vás mohu ujistit, že jste tu správně, protože se nyní z vás pokusím udělat šťastnějšího člověka. Jak už jsem psal v tisíce svých předešlých článků - nezapomínejte, že nikdy nejste na tomto světě sami, co prožívají nějaké trápení a kdo hledá pomoc, tak ten jí najde.


I v životě křesťana přichází slabé chvíle, které ho mnohdy okrádají o radost. Takže ano, i já se občas trápím věcmi, které se již událi. Musím říci, že v poslední době se mi ovšem podařilo narazit na hodně léků, které tyto trápení zažene, než byste cokoli stačili říci - jen čtěte dále. Není to alkohol, droga, či nějaký prášek, ale spíše léky, které jsou dneska pro člověka daleko více dostupnější. Léky se kterými je možno se potkávat denně, přičemž některé z nich se dokonce hýbají. Už vás dlouho nebudu napínat a o všech těchto lécích vám řeknu.


Přátelé
Přátelé jsou jedni z prvních možností jak se dostat z jakékoliv depky. Máte přátele se kterými jste se dlouho neviděli? Nebo jen jednoho, který by pro vás udělal vše? Domluvte si s ním schůzku a nemusíte přitom ihned říkat, že máte špatnou náladu - stejně to na vás pozná! Každopádně díky tomuto setkání můžete snadno zapomenout na věci, kterí se udály a dívat se pomalu ku předu na to, co vás čeká.

Motivační hudba
Nemáte přátele či nikoho, kdo vás má rád? Stále máte možnost se svých myšlenek na minulost zbavit. Dnešní doba je již natolik vyspělá, že můžete poslouchat hudbu kdykoli a téměř kdekoli. Ovšem co takhle si místo depresivních písniček pustit nějakou motivační a svým způsobem optimistickou hudbu?


Oblíbená kniha
Pokud ani hudba nepomáhá, tak co takhle si vytáhnout svou oblíbenou knížku ze své knihovničky. Pokud je to knížka u které se můžete zasmát, tak je to ještě o něco lepší...

Modlitba
Máte ve svém okolí křesťana a nebo nějakého věřícího? Je tu jedna velká možnost a tou je modlitba. Vy se modlit nemusíte to je prostě na vás, ale křesťané se rádi modlí i za ostatní lidi - néjenom za sebe. Dokoce se modlí i bez toho aniž by Vás znali. Pokud máte v obci kostel a nebo sbor křesťanů - jedna z možností je navštívit nějakou akci a s někým se třeba dát to řeči - vyříkat se.

Myslíte, že tyto léky mají 100% účinost? Budu rád, když se opět vyjádříte v komentářích. Na závěr chci říci, že vážně nejste sami a vždy máte možnost si s někým promluvit.

Toxicita v naši mysli

21. března 2016 v 17:44 | TheSilBro |  Notes and points

O toxicitě
- Toxicita je vlastností chemických sloučenin, které způsobují nebo vyvolávají otravu při požívání, vdechnutí a nebo absorbování kůží.
- Každá látka ve větším množství může býti toxickou.
- Toxicita může i zabíjet, tak jako jakýkoli "hřích" (nepravost). kterou ve svém životě učiníme.
- Zanechává svůj odkaz.
- V dněšní době existuje hodně věcí, jenž jsou toxické a přitom o nich nevíme.
- Opakem Toxicity je Detoxikace

Naše myšlenky mohou být velice toxické, přičemž po samotném aplikování v našem životě nám mohou nastat velké komplikace. Především to nad čím přemýšlíme z nás dělá to, čím jsme! Témeř každý člověk přichází do kontaktu s toxickými řečmi a proslovy. Příklad uvedu například manipulaci, která patří mezi ty nejvíc toxické a pácha ty největší škody. To je taková toxicita ve vzducu, kterou můžeme vstřebat a následně tím být třeba něčí loutkou. což značí že máme někým značně ochromenou mysl. A taková zmanipulovaná mysl může ovlivnit i naše vztahy s ostatními lidmi.


Jak se můžeme bránit?

Přísloví 4:23-27

"Předevšímm dobře chraň své srdce,
právě z něj všechcen život vychází.
Zbav se vší převrácené řeči,
úszs, jež mluví zle, zapuď od sebe.
Tvé oči ať vždycky hledí přímě,
svým pohledem miř rovnou před sebe.
Zvaž, kudy povedou tvé kroky,
všechny tvé cesty pak budou bezpečné.
Neuchyluj se vpravo ani vlevo,
své kroky vzdal od všeho Zla!"

Opět jsem si rozhodl vybrat verš z bible, který se mi dá dosti výstižným k tématu. Toxické myšlenky je třeba nejprve odhalit a následně je ze sebe dostat pryč - nejlepší možností je myslet na něco co udělá svět lepším a nebo si otevřít nějakou knížku při které zaženete toxické myšlenky pryč. Někdy se nám, ale může stát, že se jich nezbavíme a tak musíme vyhledat pomoc kamaráda - dobrého kamaráda, který vám dokáže pomoci a udržet tajemství. Ten vás ihned vyléčí. Pro křesťany je lékem Boží slovo - Bible.

Druhy toxických myšlenek
a) Negativní
b) Obávájící se
c) Kritizující
d) Bezohledné

Může se stát, že právě s jednou z těchto toxických myšlenek, při čtení právě tohoto článku se právě potýkáte. Nedá vám to a možná mě v komentářích nádherně zkritizujete. Bude to mít pro vás přínos? Nepříjde potom další myšlenka negativního typu: "Nepřehnal jsem to? To jsem tak zlý, že dokážu jen vytýkat ostatním lidem věci? Myslím, že to udělám znova". Nezapomínejte, že těchto myšlenek se dá jen obtížně zbavit a neustále se dokážou vracet zpátky jako Bumerang. Vyvarujme se obav a strachu (ze ztráty, neúspěchu, odmítnutí, změny na něco nového), který nás také dokáže dostat až na samotné dno. Strach svádí přejít na jeden okraj cesty. Přičemž slova strachu znějí povětšinou "Co kdyby?". Ale proč bychom se měli obávat? Co se stane, tak se stane a už s tím nic neuděláme.

Zkusme se tedy alespoň nachvíli radovat z maličkostí a být za probužení do nového dne vděční, ať už venku prší a nebo svítí sluníčko. Naskytl se nám další den, kdy můžeme ve svém životě udělat více lepšího a dobrého pro tento svět. Zkusme společně i sami sobě předávat radost a štěstí krásnými slovy, které nikomu neublíží. :)







Výzvy k modlitbám I. - Lidé prchající před válkou

17. února 2016 v 22:52 | TheSilBro |  Brothers and sisters
V dnešní době se stále o tom mluví a toto téma je docela dosti aktuální. Denně slyšíme ve zprávách o vraždách, teroristických útocích v cizích zemích a davech utečenců, kteří prchají před válkou s nadějí, že se budou míti lépe. Tyto zprávy doslova slyšíme denně několikrát a většinou se jedná o zprávy, které uprchlíky svým způsobem očerňují a zároveň mnohé takové zprávy nejsou a nemusí založeny na pravdě. Lidé pravdu ovšem nevidí. Stačí jim jen pouhý titulek a potom už jen následuje řada nenávystných řeči k uprchlíkům. Politikové celé Evropy se snaží přijít na co nejlepší možné řešení, jak se uprchlíku zbavit a dochází k tomu, že jednotlivé země si utečence přehazují (předávají). Jenže politici o této zemi rozhodují a dělají jenom to, co jim zachová přízeň voličů na další volby. Tudíž podporování uprchlíku asi nebude pro ně dobré rozhodnutí. Najdou se ovšem i někteří, kteří vyjdou z davu, ovšem bývají lidmi nepochopeni, protože jsou zmanipulováni zprávami.

"Uprchlík jako uprchlík... nevíte co mají v hlavě... vytáhnou zbraně a postřílejí vás..."

Tak zní slova lidí, kteří se velmi bojí a jsou zmanipulováni svým vlastním strachem z toho co se stane, když do jedné obce zvané Smilovice poblíž Frýdku-Místku a Českého Těšína se má jít ubytovat do křesťanského střediska 33 křesťanských uprchlíku, kteří utíkali před pronásledováním, protože měli jinou víru, než ti ostatní. Musíme si přeci uvědomit, že v některých zemích stále je a probíhá pronásledování křesťanu, které končí jejich zabitím (ukamenováním). Přesto jsou lidé, kteří se jich bojí, protože neví co od nich čekat a nemají tu jistotu plného bezpečí. A cožpak oni mají to bezpečí i tady, když vidí výhružky a tu všechnu nenávist, která v lidech dřímá? Nenávist ze strachu? Hromada lidí také myslí jenom na svůj prospěch, na svůj život a na svůj majetek. Hromada nepřizpůsobivých lidí přijimá dávky, nepracuje a zkrátka získávají peníze z poctivé práce ostatních lidí. Je sice pravda, že nepřizpůsobivých lidí co příjímá dávky je dost a teď jak přichazí do naší země uprchlíci, tak jich bude možná ještě víc. Ovšem proč, když už dáváme příležitost k nápravě nepřízpusobivým lidem, tak proč tu příležitost nedat křesťanským uprchlíkům, kteří chtějí být pospolu, být v bezpečí a žít lepší a spokojenější život daleko od války a pronásledování?

Jak už asi víte, tak můj blog je docela dost založen na Božím slově (Bibli), která obsahuje hodně mouder ohledně toho, jak být "lepším člověkem". Je v ní psáno o tom, jak máme být štědří a že máme milovat své nepřátele a umět odpouštět. Což značí dokonce i značnou převelikou oběť. Věřte ovšem, že i vaše odpuštění a pomoc těmto lidem Vám umožní, se přiblížit k nebeskému království, ať už věříte v jakéhokoli Boha nebo nevěříte. Učiníte svět o něco krásnějším - podobnějším tomu, které na nás čeká, tomu kde nejsou žádné války a utrpení. Prosím Vás bratři a sestry o modlitby za uprchlíky a především lidi, kteří prchají před válkou či pronasledovaním, nebo alespoň abyste na tyto lidi občas mysleli. A buďte vděčni za to, že nežijete v zemích pod nádvladou muslimských radikálů a že stále máte kousek své vlastní svobody.

Byl bych rád předložil nějaké svědectví zrovna od uprchlických rodin, kteří věří v Pána. Bohužel jsem je, ale ještě nikdy neviděl a sám o nich nic moc nevím. Pokud byste si, ale chtěli přečíst knihu o pronásledování křesťanů v muslimských zemích, tak si doporučuji přečíst knížku od Sabatiny James.

Tak rád bych za celý svět zemřel, aby na něm mohlo být dobro, aby neexistovalo nic podobného jako válka, nenávist. závist a spoustu dalších špatných věcí. CItím, že moje poslání ovšem nebylo ještě zcela naplněno a Bůh má se mnou ještě pár cílů, kterých je třeba dosáhnout... navíc by má smrt byla nejspíše zbytečnou...

Přeji Vám krásný zbytek dne a pokud byste se chtěli vyjádřit, tak přílžitost opět máte v komentářích. Váš The Silent Brother :)

Kam dál